"Kořenem zla, je nedostatek poznání," Konfucius


Ano, seznamy zájmových občanů ČR, jejich personálie a informace získané agenturně operativními kanály mohou být uloženy v archivech FSB, připouští exzpravodajec

19.03.2017 14:41

Roman Soudek je bývalým důstojníkem BIS, který dnes pozoruje dění v českých zpravodajských službách již s několikaletým odstupem. I proto může poměrně otevřeně pojmenovat i jakési Achillovy paty našich tajných služeb tak, jak on je vnímal. V rozhovoru však upozorňuje i na řadu rizik, která se znovu otevírají v souvislosti s vyhrocováním situace v Evropě a vztahům k Rusku a Ukrajině.

Tuto neděli (rozhovor vyšel 13.3. 2015, pozn.red.) přiletí z Ukrajiny do Česka další naši původní krajané, které donutila k odchodu válka. Je to celkem přirozeně akt, který řada lidí vnímá pozitivně, mimo jiné proto tyto navrátilce přijde přivítat na letiště i prezident Miloš Zeman. Ovšem jak na to pohlížet třeba z bezpečnostního hlediska? Mohou z toho plynout pro naši zemi nějaká rizika?

Především je třeba říct, že návrat českých krajanů zpět do vlasti je akt pochopitelný, a pokud je podmíněn humanitární pomocí s ohledem na probíhající konflikt, i logický. Neakceptovat volání o pomoc české menšiny z oblasti zmítané regulérní válkou by bylo na pováženou a velmi pravděpodobně by se jednalo i o politickou sebevraždu té vlády, která by takovouto pomoc odmítla.

Něco podobného proběhlo i v minulosti během jugoslávské krize na počátku 90. let, proto můžeme např. v Rakousku vnímat asimilovanou velmi početnou srbskou menšinu. Podobně jako českou menšinu ve Švýcarsku a Kanadě z emigrační vlny po roce 1968. Mezi těmito migračními vlnami je však zcela zásadní rozdíl z hlediska státobezpečnostních rizik.

Můžete ta rizika trochu přiblížit? Aby to totiž nebudilo dojem, že přicházejí spolu s návratem krajanů automaticky…

Ano, vlna exodu jugoslávských uprchlíků a morální povinnost jejich přijetí v okolních státech je celkem standardní situace a z pozice bezpečnostních rizik se nejedná o vysloveně nebezpečný moment pro přijímací zemi. Tedy pokud nebereme v úvahu možný nárůst obecné kriminality.

Naopak příjem českých krajanů z Ukrajiny je však z pohledu možných státobezpečnostních rizik srovnatelný s emigrační vlnou z Československa na Západ po srpnu 1968.

Není to poněkud přehnané? Z čeho vycházíte?

Musíme nutně uvážit, že emigrační vlna po roce 1968 zejména do Rakouska, Švýcarska a Kanady se formovala v prostředí takzvaného Sovětského bloku. Nic na tom nemění fakt, že se jednalo z 99 procent o odpůrce komunistického režimu. To jedno procento však s sebou mohlo přinést – a pravděpodobně také přineslo – ilegálně-legální cestou do prostředí nepřátelského Sovětského svazu hotové agenty. Také se jim říká v hantýrce zpravodajů informační zdroje s konkrétními úkoly. Jednalo se o aktivní agenty, jejichž hlavním posláním bylo sledovat československou emigraci, její asimilaci v místní komunitě, zájem západních kontrarozvědek o tuto komunitu apod. Další skupinou mohli být takzvaní spící agenti. Šlo o emigranty, kteří po dobu mnohdy i dlouhých let nevyvíjeli žádnou rozvědnou činnost. Jejich jediným úkolem bylo splynout s prostředím. Takoví agenti jsou nejnebezpečnější, protože je v podstatě nelze odhalit. Mohou být až po letech aktivováni, a aniž by si jejich okolí všimlo nápadné změny, začnou zpravodajsky pracovat. Sbírat zpravodajsky důležité informace. A nejrizikovější moment celé infiltrace a následné asimilace byl vyřešen v rámci masivní vlny emigrace pod tlakem sovětských tanků.

Ano, popisujete historii, ale skutečně se domníváte, že to, co se dělo v minulosti, je možné i v současných podmínkách? Přece jen se změnilo i politické klima…

To, co popisuju, je vykreslení jisté podobnosti se současným programem přesídlení ukrajinských Čechů zpět do vlasti. A scénář je podobný. Jejich transfer je vyřešen – tedy humanitární pomoc, kterou nelze odmítnout. Skupina Ukrajinců, kteří tímto způsobem přesídlí do České republiky, však přichází z oblasti, kde nyní vítězí proruský režim a kde naplno fungují ruské tajné služby. Musíme si nutně uvědomit, že vývoj naší země po roce 1989 nás bezpečnostně zařadil na nepřátelskou stranu vůči Rusku. Ruským zpravodajským službám se zde nabízí jako na talíři možnost touto cestou infiltrovat své agenty do kontingentu ukrajinských Čechů. Zdali FSB (Federální služba bezpečnosti – nástupnická organizace bývalé tajné služby KGB ) tuto možnost využije, je otázka, kterou by se české zpravodajské služby měly velmi vážně zabývat a vycházet z předpokladu, že mezi přesídlenými mohou být takto naverbovaní jedinci.

Opět se tedy ale musím možná hloupě zeptat – jaké konkrétní riziko mohou takoví, podle vás potenciální agenti, pro naši zemi představovat?

V podstatě, čím déle takový spící agent bude fungovat v naší společnosti, tím hůře bude později odhalena jeho činnost ve prospěch FSB. Drtivá většina všech přesídlených zřejmě najde uplatnění v nízkých pozicích v zemědělství a případně v průmyslu. Potenciální spící agent se však časem může dostat (po získání českého občanství) na strategické pozice, kde může utajeným sběrem zpravodajských informací citelně poškodit důležité ekonomické, vojenské, politické nebo bezpečnostní zájmy státu. Vytipování a důsledná prověrka jedinců, u kterých je zjištěn náznak takovéhoto možného kontaktu s FSB, je jediným možným způsobem odhalení takového agenta. Takováto prověrka se musí realizovat pokud možno prostřednictvím české rozvědky ještě na území Ukrajiny a později orgány kontrarozvědky bezprostředně po příjezdu kontingentu do ČR.

Dobře, připusťme, že to tak je. Odhalilo se ale někdy v minulosti skutečně něco, co by vaše varování potvrzovalo?

Jak jsem již zmínil částečně v odpovědi na vaši první otázku, v letech 1993 a 1994 do našich zařízení civilní obrany (jednalo se o ubytovací zařízení, která fungovala jako karanténa) přijížděly také skupiny volyňských Čechů, které se repatriovaly do ČR v rámci vládního programu.

Při pohovorech s jednotlivci, které jsme dělali pod legendou azylového a migračního úseku MV ČR, jsme se jich dotazovali zejména na všechny skutečnosti, které by mohly naznačit, že jsou mezi nimi takoví, kteří do skupiny jaksi nepatří. Podrobným vytěžováním jsme tehdy zjistili, že tito volyňští Češi jsou velmi přátelští lidé, kteří si navzájem se vším pomáhají. Zjistili jsme ale, že se mezi nimi objevili jednotlivci, které ostatní neznali a zachovávali k nim určitý odstup. Pokud jsme se dotazovali na jejich minulost na Ukrajině, nikdo z původních volyňských Čechů neznal jejich minulost. Všichni se shodovali, že se mezi nimi objevili zcela náhle a vlastně i bez nějakého logického důvodu.

Co se s tím tehdy dělalo? Jak jste s těmito informacemi a zjištěními tedy nakládali – pokud to lze již nyní prozradit?

Nemohu prozradit konkrétní jména, ale lze dnes již uvést, že celý tento program za Ministerstvo průmyslu a obchodu zajišťoval pracovník tohoto rezortu, jistý pan P. B. Ten proces přesunu organizoval a dohlížel na realizaci. Zjistilo se, že jeho pravou rukou byla bývalá ukrajinská občanka, kterou uvedu jen pod iniciálami L. F. Bez ní by však P. B. neudělal téměř nic. Jenomže u té ženy jsme zjistili, že její otec fungoval na sovětské Ukrajině v Kyjevě v centrále KGB, a to v hodnosti generála. To už samozřejmě velké podezření z naší strany vzbuzovalo.

Jak se dál ale celý proces prověřování a zjišťování případných podvržených agentů ze strany FSB v rámci přesídlení volyňských Čechů dále vyvíjel, mně, bohužel, není známo, protože jsem na tomto případu pracoval pouze okrajově. Je ale zřejmé, že s vysokou mírou pravděpodobnosti FSB využila uvedeného programu přesídlení k vysazení svých lidí. Pokud je tato hypotéza správná a jsou mezi volyňskými Čechy z let 1993–1994 spící agenti FSB, je jediný možný způsob jejich odhalení. Vytipování těch, kteří jsou v současné době na strategicky zajímavých pozicích, k nim získat lidské agenturní zdroje a držet je pod permanentní kontrolou. V případě jakýchkoli signálů ze zpravodajské činnosti tyto ihned operativně rozpracovat, včetně použití zpravodajských prostředků.

Jsem laik, ale samozřejmě mě napadá, jsou na to vůbec v současných zpravodajských službách ČR možnosti? Protože stále může jít jen o planá podezírání…

Ovšem, že se jedná o práci nesmírně personálně náročnou a zejména komplikovanou tím, že spící agent se nemusí projevit ani po dvaceti letech. Tato situace se ale nyní v ovzduší zvyšujícího se napětí mezi Ruskem a EU může rychle změnit a tento agent může být probuzen. Proto by těch možností využito být mělo.

Zmiňujete napjatou situaci. Navíc se dá pozorovat, že téměř každým dnem eskaluje. Znamená to tedy opět zvýšenou podezíravost k možnému působení cizích (a nepřátelských) zpravodajských služeb na našem území? Bude se podle vás rozšiřovat ještě více, než tomu bylo v minulých letech, kdy byl na starém kontinentu relativně klid?

Co se týká stupňování napětí v Evropě, není to stav nějak mimořádný. Lze konstatovat, že je nepříjemný pro obě strany. Rusko potřebuje vnějšího nepřítele pro zdůvodnění existence masivní armády. Nabídky ze strany EU a USA k boji proti společnému nepříteli – mezinárodnímu terorismu, nebyly ze strany Ruska akceptovány. Rusko dál po rozpadu Sovětského svazu přišlo ale nejen o své bývalé satelitní státy, které se daly do služeb odvěkého nepřítele Západu, ale navíc ještě přišlo o některé své svazové republiky – Lotyšsko, Litvu, Estonsko a především Ukrajinu. Ta nyní tvoří nárazníkový prostor mezi nepřáteli. Putin potřeboval velmi naléhavě opět pozvednout prestiž Ruska, a to se mu povedlo anexí Krymu a v současné době i zřejmým vytvořením koridoru na Krym. Což znamená odtržením východu Ukrajiny a jeho připojením k Ruské federaci.

Takže z toho vychází, že napětí a podezíravost se bude skutečně dál prohlubovat…

Samozřejmě, a to neplatí pouze v Evropě, ale na celém světě. Tam, kde se k něčemu schyluje, kde se soustředí mocenské zájmy, tam lze očekávat vysokou aktivitu tajných zpravodajských služeb. Je to zcela logické, protože každé silové rozhodnutí v této oblasti samozřejmě vyvolá reakci druhé strany a právě zde tajné služby mohou získat pomocí špionážních informací objektivní úvahu o reakci druhé strany. Tedy jinak řečeno – Vladimir Putin může balancovat na hraně nože, protože ze svých agenturních zdrojů má relativně přesné informace o chystaných protiopatřeních druhé strany a ví, kam až může zajít.

V čem je ale Česko zajímavé pro cizí zpravodajské služby? Jde o jeho geografickou polohu, či o něco jiného?

Česká republika je pravděpodobně pro Ruskou federaci nepříliš zajímavý subjekt, ale to přesto neznamená, že je možné u nás podcenit fungování skryté agenturní sítě FSB. Co se týká rozšiřování agenturní sítě FSB na našem území, spíš bych se přikláněl k možnosti aktivace některých spících agentů. Území ČR může být např. využíváno ke konspirativním schůzkám řídících orgánů FSB se svými agenty. Z území ČR mohou být řízeny některé zpravodajské operace nebo zpravodajské hry, které probíhají opět ve třetích zemích. Toto je zcela běžný a logický postup, neboť každá kontrarozvědná služba je přísně omezena územím vlastního státu.

Domníváte se, že naše tajné služby jsou schopny nebezpečí efektivně lokalizovat, odhalit? Že k tomu eventuálně pomůže i v médiích nedávno avizovaný nábor dalších lidí, kteří by například rozšířili řady BIS?

Otázka, zdali je BIS, tedy civilní kontrarozvědka, schopná případné nebezpečí lokalizovat a odhalit, je velmi obecný fakt. Nejdříve je nutné definovat, co je oním nebezpečím pro Českou republiku. BIS by v první řadě měla přesně specifikovat rizikové nebo jinak strategicky významné objekty a ty kontrarozvědně pokrýt z hlediska případných agenturních aktivit nepřátelských zpravodajských služeb (např. FSB).

Významným úkolem českých tajných služeb v tomto období by mělo být zesílené a zefektivizované monitorování, resp. rozpracování dosud aktuálních poznatků, a především otevřenější spolupráce se spřátelenými zpravodajským službami v rámci EU. Česká tajná služba může mít ve svých analytických databázích informace, které mají nějakou vypovídací hodnotu.

Například?

Informace, ze které je třeba patrná určitá aktivita cizí rozvědky, i když je tato aktivita namířena do nějaké třetí země. Potom je ale nutné zahájit komunikaci v tomto smyslu právě s touto zemí a poznatky si vzájemně předávat. Tento proces je samozřejmě velmi citlivá skutečnost, protože v mnoha živých případech jsou nasazeny informační zdroje – tedy lidé z masa a kostí. Rozšiřování okruhu zasvěcených, za které lze považovat i navazování spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou, může ve svých důsledcích vést i k ohrožení takových informačních zdrojů na životě.

Musím se na tomto místě ale znovu zeptat na dosud nezodpovězenou otázku. Jak je to tedy podle vás, který jste měl možnost vše poznat z vnitřku, s efektivitou českých zpravodajských služeb?

Otázka efektivity zpravodajské služby je zcela samostatnou kapitolou. Obecně lze stanovit matematický model nebo rovnici mezi efektivitou tajné služby a demokratickým popř. diktátorským režimem v zemi, kde služba jako instituce funguje. Pokud pohlédneme do nedávné historie, tak například nacistická tajná policie – gestapo – byla přibližně stejně strukturálně organizovaná jako dnešní tajné služby. Tedy měla operativně výkonné složky, analytické složky a centrální evidenci, včetně archivu. Byla zcela nezpochybnitelně velmi výkonná a tedy i efektivní. Proč? Její vznik a růst a institucionální činnost vycházely z diktátorského politického směru – nacismu, který legislativně právním řádem zcela devalvoval základní principy demokracie. Obdobně fungovala i svého času Státní bezpečnost, která si s porušováním některých zákonů také nemusela lámat hlavu. Mezi další velmi výkonné a efektivní tajné služby patřily mimo jiné KGB, Stassi v NDR, izraelský Mossad, tajné služby Iráku, Libye apod. Měly jeden společný jmenovatel – téměř neomezenou a nekontrolovatelnou moc a totalitní režim, kterému sloužily.

Stále z toho však nevyplývá, zda lze považovat současné zpravodajské služby naší země za efektivní – zvlášť, když se tedy u nás o totalitě hovořit nedá…

Dostanu se k tomu, uvidíte. Chci však, aby to bylo lépe pochopitelné. Například sovětská tajná služba ve stavu zrodu v roce 1917 – ČEKA, později transformovaná v GPU, NKVD, MGB, KGB až po dnešní FSB, měla vždy téměř zcela volné ruce, minimální kontrolu a téměř neomezený rozpočet. Na příkladu Sovětského svazu je možné spatřit efektivitu takovéto nedemokratické tajné služby. Mimo jiné – zkonstruování sovětské jaderné bomby v roce 1949 bylo také dílem efektivní sovětské špionáže. Celá řada sovětských technologických vynálezů byla totiž ukradena z ostatních zemí právě díky efektivní průmyslové špionáži. Jak? Protože sovětská, respektive ruská tajná služba, je řízena špičkovými zpravodajskými odborníky, ví, co má dělat, má jasné politické zadání, ochranu vlastních lidí ze státních pozic a v neposlední řadě je to také otázka rozpočtu.

A tím se dostávám k té naší současnosti. Lze totiž obecně říci, že čím je tajná služba demokratičtěji kontrolována, politicky řízena a parlamentárně špehována, tím její efektivita a akceschopnost klesá. Toto lze dokumentovat na naší české porevoluční kontrarozvědce, která se v prvních letech používala pouze k tzv. vytěžování otevřených zdrojů – jinak řečeno ke čtení novin. Efektivitě tajné služby ani nepřidá neustálé střídání šéfů na postu ředitele, podobně jako to bylo v Československu po roce 1989.

V ČR bylo v té době hlavním kritériem dosadit do postu ředitele takového člověka, který nikomu neublíží. Stačí připomenout jen jejich částečný přehled: Po revoluci to byl JUDr. Richard Sacher, který zrušil StB. Dále federální ministr vnitra Ján Langoš, který o bezpečnostní problematice neměl ani ponětí. Za všechny ředitele civilní kontrarozvědky stojí za to jmenovat např. nadstrážmistra Novotného, který neměl ani maturitu a tedy nemohl mít ani důstojnickou hodnost. Po odchodu Stanislava Devátého z místa prozatímního ředitele BIS, zřejmě asi proto, že se už trochu dokázal v rezortu orientovat, byl na místo ředitele BIS dosazen RNDr. Karel Vulterin, jehož jediná zpravodajská praxe byla vědecká práce v radioizotopickém ústavu. Není bez zajímavosti, že poté, co se zjistila jeho fatální neschopnost řídit zpravodajskou službu, a po jeho odchodu, se objevil jako ředitel kasina, které bylo ovládáno tajemnými strukturami z Ruska.

To, co popisujete, je minulost, navíc spojená spíše s vašimi subjektivními pocity. Dnes může být již vše jinak – to můžete připustit, ne? Navíc – pokud se budou přijímat noví mladí lidé, úroveň civilní kontrarozvědky může být také již někde jinde – nebo to i přesto vidíte černě? 

Nábor nových lidí do BIS efektivitu této služby nezvedne. Problém spočívá v legislativě a systému. Je to dáno tím, že BIS v první řadě musí zápasit s ostatními českými státními institucemi ve smyslu získávání informací. Pokud tento proces nejde po dobrém, má BIS možnost kýžené informace získat tzv. operativní cestou, jinak řečeno uplacením příslušného úředníka finanční hotovostí. Ta je vykázána jako platba pro operativní účely ze zvláštních finančních fondů. Takže zde na státní úrovni zcela běžně jede systém, že BIS verbuje a platí své informační zdroje v různých organizacích, aby se dostala k životně důležitým informacím, bez kterých se v podstatě nedá zpravodajsky pracovat.

Lze tedy konstatovat, že se v ČR musí zcela změnit systém přístupu k informacím z pozice tajných služeb. Současný stav je takový, že polovina efektivních zdrojů tajných služeb je plýtvána na boj se státní byrokracií. S velkou pompou se snad dnes BIS dostane k informacím na finančních úřadech a v bankách. Bohužel jí to trvalo 25 let.

Současná situace ale zcela jistě bude klást důraz na to, aby došlo co nejrychleji k nápravě věcí, které zmiňujete. A třeba k nim již došlo – jen se o tom nemluví?

Efektivita českých tajných služeb bohužel závisí na neschopnosti vlády k použití těchto služeb, na zákonu o jednotlivých službách, které jsou koncipovány na principu: Raději nic nedělej, protože nic nezkazíš; na neschopnosti státu postavit se za příslušníky svých tajných služeb při případném přešlapu. Za třicet tisíc korun měsíčně se dá sedět v kanceláři a číst noviny. Proč tedy zápasit s vlastní byrokracií jak uvnitř vlastní služby, tak venku a honit potenciální špiony? Zde si každý musí udělat vlastní názor…

Pojďme tedy trochu přehodit list. Nedávno vyšel například článek o tom, že v ruských archivech KGB může tikat jakási časovaná bomba, poněvadž v nich s vysokou pravděpodobností mohou být jména tisíců Čechů – včetně těch, kteří se v současnosti chlubí čistým lustračním osvědčením a tím pádem mají neomezený přístup k moci.  Myslíte si, že je reálné, že by skutečně někdy byly tyto archivy odtajněny a zveřejněny? Nebo se zřejmě Česko nikdy o lidech, kteří v nich zaujímají nějakou pozici z minula, otevřeně nikdy nedozví?

Především časovaná bomba netiká v ruských archivech, ale může tikat u nás. V ruských archivech může být ten spouštěč.

Je nutné brát velmi vážně, že zde před rokem 1989 fungovala spolupráce mezi StB a KGB. Tato spolupráce však fungovala jednosměrně, tedy pokud KGB projevila zájem o určité informace v určité oblasti a StB zde měla agenta, potom tohoto agenta mohla předat do řízení orgánů KGB. KGB samozřejmě dále StB neinformovala o využívání a efektivitě toho příslušného zdroje. Bohužel všechny záznamy o takovéto spolupráci jsou bezpochyby zlikvidované během známé skartační akce, která proběhla zkraje roku 1990. Některé agenturní zdroje evidované nebo využívané StB mohly být i v zájmu styčných důstojníků KGB v tehdejším ČSSR.

Ti zřejmě o nich vedli evidenci, a ta je dnes uložena v předmětných archivech v Rusku u tajné služby FSB. Nelze však objektivně zjistit, s kým bylo ze strany KGB hovořeno, kdo byl získán k tajné spolupráci. Je nutné také uvážit faktor času. Od revoluce a změny politické a obranné doktríny již uběhlo 25 let. Dá se tedy předpokládat, že pokud je zde někdo, kdo byl tehdy osloven, nebo přislíbil, tak dnes může pokus aktivace takového zdroje již selhat. Za 25 let mnoho lidí na svůj případný závazek zapomnělo, někteří mají vlastní firmy a pouštět se po takové době do špionážního dobrodružství je na pováženou. Co je však možné, tak eventuální podnikatel, který má zájem rozvíjet své aktivity v Ruské federaci, může zde být osloven ze strany FSB a může být jeho podnikatelský záměr podmíněn aktivní tajnou spoluprací s FSB. V takovém případě by mohly tyto seznamy zafungovat. Je ovšem právě na českých zpravodajských službách, aby riziko takovéhoto podnikatele včas definovaly a věnovaly mu takzvanou kontrarozvědnou ochranu.

Takže ano, seznamy zájmových občanů ČR, jejich personálie a informace o nich získané agenturně operativními kanály mohou být tedy uloženy v archivech FSB. Je však velká otázka jejich zpravodajského využití dnes. Spíš bych spatřoval tento materiál k využití v oblasti případného kompromateriálu. Ale na druhou stranu – jak lze považovat za objektivní kompromateriál dodaný nepřátelskou tajnou službou?

Stačí, pokud se dostane nějakou cestou do médií – například… Ale pokud tedy zůstaneme u těch databází či archivů – nedomníváte se, že je možné, aby byly odtajněny ve velkém, jako tomu bylo u archivů StB?

Co je zcela jasné, tak to, že pokud existuje u FSB seznam zájmových Čechů, tak rozhodně odtajněn nebude. S tím souvisí tedy i skutečnost, že se předčtvrtstoletní zájem KGB o některé naše občany neprovalí. I kdyby se tak ale přece jen stalo, postižený český občan by se s úsměvem ohradil, že o ničem neví, a pokud by se jednalo o politika na vysoké úrovni, je pravděpodobné, že by na tomto případu ještě získal politické body. Stačí se jen rozpomenout na některé frašky ohledně evidence Státní bezpečnosti a pozitivních lustrací.

Rozhovor byl publikován 13.3. 2015

—————

Zpět