"Kořenem zla, je nedostatek poznání," Konfucius


Pátek třináctého, kabala, konspirace, elity, terorismus a utahování šroubů. A k tomu možná i 17. listopad. Vítejte...

15.11.2015 07:11

Pátek třináctého si opět vybral svoji daň, aby si uchoval pověst obávaného data. Kdo ví, jakou roli v tom, při plánování akce teroristů v Paříži význam spojovaný s číslicí a dnem sehrál. To asi budeme vědět časem, podle střípků mozaiky, kterou budeme skládat z informací, jež se k nám dostanou. Pravdou je, že pátek je pro muslimy posvátným dnem, jaký význam pro ně má třináctka, se mi zjistit nepodařilo. Numerologové by možná odhalili víc, některé hlasy zase již nyní poukazují na význam čísel ve starožidovské kabale. Uvidíme – otázek je mnoho, odpovědí zatím minimum. Bohužel, ve vzduchu visí vedle ochromení a strachu z toho, co se stalo a stát kdykoli kdekoli může, také to, že jsme byli svědky jen zatím jakéhosi předpremiérového představení. Žánr je jasný: Drama. Co přijde dál?

Na konci léta byla na pár dnů v Praze šéfka ženských kurdských milicí Nassrin Abdullah. Její vyprávění částečně hned několik médií u nás předložilo čtenářům (či posluchačům nebo divákům). Nebylo to hezké vyprávění pro slabé povahy. Ale i když z něj jasně vyznívala varování, zřejmě si většina s úlevou říkala: Je to hrozné, ale je to daleko od nás. Jenomže Nassrin varovala, že tomu tak není a že za naši lhostejnost a mylné pocity bezpečí, můžeme tvrdě doplatit. Moc dobře věděla, o čem mluví – denně je s tou krutou realitou konfrontována. Promluvila proto i před českými politiky, přiznala také, že je ochotna předložit důkazy i na úrovni politiků Evropské unie, že se k nám prostřednictvím uprchlické vlny v posledních měsících dostávají s vysokou pravděpodobností teroristé. Už tehdy však nechápavě vrtěla hlavou nad tím, že její varování zůstávají nevyslyšena.

Kurdská bojovnice varovala před islámskými bojovníky. Uvedla i konkrétní země

Přitom se nedá podezírat z toho, že by záměrně vypouštěla dezinformace. „Jak naše armáda postupuje (tehdy se jednalo o osvobození města Cobani), podařilo se nám získat částečně dokumentaci islamistů na dobytém území. Nalezli jsme v ní mimo jiné připravené nové pasy, občanské (či jiné identifikační doklady). Všechny tyto dokumenty byly vystavované pro lidi, u kterých se předpokládá, že budou nasazeni v Evropě – proto také náležely nejvíce k evropským zemím,“ uvedla před pár měsíci v Praze velmi nepříjemná fakta Nassrin. Zopakovala, že seznamy IS, které v bojích společně s doklady kurdské bojovnice získaly, prý jsou k dispozici, pokud by o ně projevili evropští politici zájem. Není známo, že by projevili…

Nassrin pak na dotaz, jestli by uměla přiblížit to, jaké země tedy mohou být potenciálně nejvíc ohrožené tím, že do nich budou směřovat bojovníci IS s předem připravenými doklady, jmenovala hlavně čtyři státy: Francii, Velkou Británii a mimo Evropu Tunis a Egypt. S lehkým mrazením v zádech lze konstatovat, že první a poslední jmenovaná země opravdu v posledních dnech, jak víme, teroristické činy zaznamenaly (Francie v Paříži, Egypt zřejmě při leteckém neštěstí ruského airbusu). Zmínila též Německo, na což mohou kritici namítnout, že jde ve všech případech o země, kde se útoky daly předpokládat – mimo jiné hlavně proto, že jsou domovem vysokého poštu muslimských přistěhovalců. Přesto – co když se ta její varování naplní? Stále za „to nikdo nemůže“?!

Zákaz shromažďování s poukazem možného přenesení i na zákaz vycházení – nebojí se elity protestů proti sobě samotným?

„Je to útok na celé lidstvo,“ prohlásil krátce poté, co svět obletěla zpráva o útocích v Paříži americký prezident Barack Obama. Reagoval na to, že vinou teroristů zahynulo okamžitě zhruba 130 lidí, další téměř tři stovky jsou ranění, z toho stovka z nich bojují o život v kritickém stavu. Prohlášení začala záhy přicházet i z dalších míst světa – včetně Německa z úst jeho kancléřky Angely Merkelové. Což hodně lidí považuje za nehoráznost. Vyčítají jí, že vystavuje nejen Němce, ale i celou Evropu vlně podobného násilí, jakého jsme nyní byli svědky, poněvadž svým „pozváním“ nekontrolovaných uprchlíků na starý kontinent, popřela veškerá dosud platná pravidla o dodržování zákonů. Ale nechme tentokrát Angelu stranou. Pozornost si zaslouží také francouzská vláda, i když byla první, kdo obdržela v rámci Evropy velice bolestný políček jako "odměnu" za svůj laxní přístup k problémům, jež celý náš kontinent začaly pálit.

Krátce po atentátech totiž vláda spolu s bezpečnostními složkami rozhodla, že vyhlásí v zemi mimořádný stav a zakáže masové akce a shromažďování lidí. Zní to logicky. Nikdo neví, kde by eventuálně mohli teroristé znovu zaútočit, velké množství lidí by je mohlo přilákat.

Nabízí se však ještě jeden důvod, i když ho mnozí označí za konspiraci (jak je dnes módou). Totiž ten, že si mocní světa začínají uvědomovat, že právě toto jsou okamžiky, kdy i poddaní – tedy pardon, občané – přicházejí na to, že se o ně nikdo nepere, tak jak má. Že je neumí ochránit a eliminovat včas rizika (zcela to je nemožné, ale tady se několik měsíců děje to, co vidíme a politické elity s tím nic nedělaly – jen stále „jednaly“, aby nic nevyjednaly). A tudíž - že by to při hromadných akcích mohlo vést ke vzpouře, nenávisti a nepokojům, které by se obrátily právě směrem k čelným státním představitelům a špičkám.  Nemůže i toto být motivem k tomu, aby se ještě víc přitáhly šrouby, jak se říká?

Jak situaci řešit, tušíme. Vědí to i elity. Ale jsou postiženy záhadnou paralýzou

A tak jsme v následujících 24 hodinách po útocích pozorovali okamžité reakce, které veřejnosti slibují, že povedou k její ochraně. Tak, jak Francie uzavřela hranice (zpřísnila spíše kontroly), zaznívají nyní volání, že je třeba okamžitě hermeticky uzavřít hranice celého schengenského prostoru. Zaznívají i z Česka, mimo jiné i z úst Andreje Babiše.

Kdyby však do té doby ta volání z úst jiných nezaznívala bez jakékoli snahy o vyslyšení, nebylo by na tom nic divného. K takovému kroku mělo dojít zřejmě už dávno. Provedení a realizace drhne však na jistých „maličkostech“. Okamžitě to totiž není technicky možné. A pak - statisíce migrantů už tady jsou. Kolik je mezi nimi dalších bojovníků IS?

Vyplývá z toho tedy nepříjemné zjištění. I když jsou tato prohlášení zdánlivě konečně jasná a konkrétní, ve skutečnosti si patrně nijak nepomůžeme. Nic se nestane.

Geniální tah, dá se říct. Jde v něm ale o životy

Tedy nestane…stát se toho samozřejmě může hodně. I když to nebudou podobné útoky, v každém případě se budeme muset připravit na další omezení svobody. A jak jsem psala už v jednom svém předchozím blogu, k omezení svobody dojde tak, že po něm – v důsledku všech okolností – nakonec sami voláme a vyžadujeme ho v rámci své ochrany. Téměř geniální tah, chtělo by se napsat…

Otázkou také je, co se stane nyní aktuálně i u nás – v České republice. Blíží se 17. listopad a podle aktivit na sociálních sítích, to napovídá, že může být opět značně horkým (bez ohledu na rtuť teploměru). Lidé jsou naštvaní a svolávají se k tomu, aby se nejen shromáždili na řadě míst, ale také k tomu, aby na shromážděních došli nějaké vzájemné shody v názorech a postupu proti současnému stavu. Vývoj situace dlouhodobě řadu občanů děsí, rozděluje je v názorech a mnohdy dělá i zbytečné nepřátele ve skupinách, kde dosud panovaly dobré vztahy.

Ano, zatím jde o roztříštěné zájmy mnoha skupin, které nevypadají, že by se chtěly spojit. Ovšem – co když ta chvíle přijde? Dočkáme se i u nás zákazu shromažďování? Pokud ano, pak naše politické špičky, které svými někdy skutečně těžko pochopitelnými názory a postoji dokážou udivovat, mohou být v klidu. Strach je nástroj, který využívají teroristé, může však posloužit i k udržení kázně u lidí, kteří by mohli projevit velice nepříjemně svoji nelibost a dovršení trpělivosti…Uvidíme. Zbývá již jen pár dnů.

Závěrem si dovolím vybrat čtyři názory osob, které mne během soboty zaujaly na facebooku. Myslím, že vyjadřují víc, než může být někomu příjemné, o to víc to stojí k zamyšlení.

Europoslanec Jan Zahradil (ODS): Mezi obětmi dnešní noci je také jedna naivní, neudržitelná představa o evropské integraci. Představa o kvazistátu, který hrdě zrušil své vnitřní hranice a neuměl ohlídat své hranice vnější. Představa Evropy jako štědrého obchodního domu, plného nehlídaných oddělení, do kterého (a do kterých) si každý přijde, projde a odejde kdy a jak se mu zlíbí. Zdá se, že střední Evropa to tentokrát pochopila dřív než jiní. Generace Merkelové, Schulze, Junckera a spol. to odmítá pochopit. Ale je to tak.

---

Petr Hájek, Protiproud: Nezapomeňme například, že v Paříži se má za pár dnů konat „ekologický velesummit“ globálních oteplovačů. Za přítomnosti čtyřiceti hlav států či šéfů vlád má dojít k zásadním rozhodnutím, které dají globalistické lobby Nového světového řádu do rukou další nástroje (a astronomické peníze) k pokračování „boje proti počasí“. Včetně dalšího razantního omezení občanských svobod, kriminalizace oponentů a tak dále. Je jasné, že summit i po útocích („navzdory“) proběhne. Je jasné, že se kolem něho teď už ani nemihnou skupiny, které zde chtěly protestovat. Vypadá to jako maličkost, ale toto jednání bude mít celosvětové důsledky.

---

Ekonomka Markéta Šichtařová: Za posledních téměř 24 hodin jsem nezaznamenala jeden jediný výrok jediného politika, který by měl zrnko státotvornosti. „Zděšení, soustrast, úžas“? Plytkost nad plytkost. Zděšený a užaslý může být jen slepý a hluchý. A na soustrast je čas, až bude po všem – až bude relativní jistota, že se to nemůže opakovat. Máme 3 možnosti:

a) Vyprávět si trapné plytkosti. A bude se to opakovat s rostoucí frekvencí.

b) Nechat Islámský stát být a postavit kolem vnějších hranic Schengenu zeď a minové pole.

c) Nebo vymazat Islámský stát z mapy největším společným pozemním manévrem od 2. světové války.

4. možnost neexistuje.(!!!)

---

Lékař, moderátor Roman Šmucler: Jsme ve válce a už dlouho...Musíme se bránit, ne kapitulovat, jako v posledních měsících Německo. Tohle nesmí skončit jako minule v Paříži konstatováním, že to bylo pár popletenců, kteří nemají podporu. Chtějí, abychom hned teď žili po jejich, jinak budou zase zabíjet. Povedlo se jim to v Íránu, Sýrii (to byly kvetoucí státy a ne že ne). Ženy se začnou více zahalovat, Vánoce se stanou svátkem slunovratu a zmizí svoboda slova. Lidé se budou bát, aby to nebouchlo a přizpůsobí se, neb vlády jsou, bohužel, slabé. Málokdo chce bojovat. Armády máme jen profesionální. Uplácíme Turecko, aby o pár měsíců odložilo vpád lidí a konec naší civilizace.... Musíme bojovat, nebo se přizpůsobit.(!)

---

Redaktor Pavel Přeučil: Když se Evropa dokázala semknout v 16. a 17. století (bez internetu) v boji proti islámským hordám, proč to nedokáže dnes? Všichni politici jsou sice zhrozeni útoky v Paříži, ale nehnou ani prstem, aby vymazali Islámský stát z povrchu zemského. Tady pomůže jen okamžitá, tvrdá odpověď spojeneckých vojsk, která bez milosti zlikviduje těch pár tisíc radikálních islamistů! Společný a koordinovaný útok, kterého by se zúčastnily státy od Japonska, přes Evropu, Rusko až po Spojené státy, by zhruba asi 40 000 příslušníků Islámského státu zlikvidoval doslova během pár hodin. Místo toho slyšíme jen kecy, vyjadřování lítosti, ale do Evropy proudí stovky tisíc dalších islamistů. Merkelová jednou prohlásila, že na 90% tzv. uprchlíků jsou lidé, kteří skutečně utíkají před nebezpečím ve svých zemích a jen 10% může představovat nějaké nebezpečí. Přeložíme-li si to do reálných čísel, do Evropy přišlo okolo milionů lidí z islámských zemí, čili oněch 10% potencionálně nebezpečných představuje celých 100 000 radikálů, odhodlaných ke všemu. Ti se nikým nekontrolováni pohybují po Evropě. Jen připomínám, že česká armáda má dnes nějakých směšných 15 000 profesionálních vojáků!!!

---

Závěrem

Dalo by se vybírat ještě víc – ovšem zajímavé je, že zatímco se tito – zřejmě se vzájemně neznající lidé – shodují v možném nastíněném řešení, stále tušíme, že k němu nedojde. Proč? Co ještě přijde, aby k němu dal někdo povel? Ptejme se též na to, komu to prospívá. Cui bono?

I tak už nás to bude řešení asi bolet, ale zatím se dá čekat, že je možná ještě naše (civilizační) resuscitace. Každým dnem je to ale horší.

—————

Zpět