"Kořenem zla, je nedostatek poznání," Konfucius


Pozor na samozvané spasitele. Jde jim víc o moc než o nás - i když hlásají líbivá hesla. Bude jich přibývat

10.11.2015 15:08

Do voleb je ještě daleko – tedy do těch parlamentních – přesto současná situace a vývoj ve světě, přivedly na politická prkna nejednoho spasitele. Výraz politická prkna jsem použila záměrně, aby evokoval výraz divadelních prken, co znamenají svět. A proč spasitele? Není asi třeba napovídat, stačí jen to dění kolem nás různě po sociálních sítích sledovat.

Rozepisovat se nechci o lidech, kteří aktuálně v politice jsou a můžeme jejich počiny vidět a pozorovat  v přímém přenosu. Hledáček bych ráda obrátila k těm, co se netají jako budoucí nováčci se záměry, zaútočit v těch nejbližších volbách na současné politické složení, rozcupovat ho a ujmout se moci.

Proč ne? Jsme demokraticky postavená společnost, žádná strana by si neměla být jistá tím, že i po dalších volbách křesla ve sněmovně obsadí, pokud se nebude snažit pro lidi - občany něco udělat. Nové tváře, strany a uskupení tak mohou být pozitivní změnou.

Ovšem za předpokladu, že ti lidé mají upřímnou snahu něco, co se jim nelíbí, co odmítají, fakt změnit. A v tom je kámen úrazu. Nedělám si iluze, že do politiky jdou jen dobráci, co myslí na blaho ostatních na úkor svých požitků. I pokud by tomu tak bylo, nelze jednoznačně usoudit, že by to nakonec bylo pro blaho všech a nepřineslo-li by to spíš rozčarování. Nejen těch politiků, ale i těch, co by jim dali svůj hlas.

Uprchlická krize bude zřejmě heslem voleb číslo jedna

Uprchlická krize a postoj politiků (těch stávajících) k ní, se stal pro řadu voličů poměrně jasným faktorem, který jim zřejmě při příštích volbách bude pomáhat při rozhodování, komu svůj hlas dát a komu nikoli. Tak jak je totiž postoj politiků nejednotný, jsou stále nejednotné i postoje k uprchlíkům mezi občany. Názorové rozpětí se tak zcela jistě při volbách projeví.

Jsou politici, kteří ale rychle pochopili, že v současnosti zřejmě již silnější proud lidí u nás, uprchlíky, kvóty, které se v souvislosti s nimi snaží prosadit Evropská unie, i politiku, která jejich příval do Evropy hájí – odmítají. A tak se vydali spolu se svými politickými stranami či hnutími do boje. Nutno dodat, že boje, který se jeví stále víc, že je skutečným bojem za starou Evropu i za další existenci a svébytnost naší země. Zda to všichni politici myslí upřímně, je jen na jejich svědomí a pak také na tom, zda to dokáží i v budoucnu doložit skutky a svým jednáním v praxi.

V každém případě se zrodil fenomén, který se nabízí jako příští nejsilnější volební heslo. A řada nově vznikajících partiček, ale třeba i neziskovek vystupujících jako hnutí či budoucí politické strany, si je toho vědoma a náležitě toho už nyní vy(zne)užívá.

Ano, je krásné, když na facebooku lidé čtou názory v tuto chvíli stále ještě spíš samozvaných vůdců, kteří hlásají do světa sebestředně naaranžovaně to, že jedině češství je to správné (ano, ale…). Že je třeba chránit naše rodiny a děti (to většina z nás ale snad ví), že to ti současní politici dělají špatně – někdy i s popisem toho, CO všechno dělají špatně. Že se nesmíme stydět bojovat za naši budoucnost a budoucnost dětí atd…Nedalo by se tomu příliš vytknout, jenomže…

Jednoduchá hesla a prohlášení? Ptejme se po řešení, nekývejme jen

Lidem – asi se dá usuzovat, že zejména těm prostším, kteří mají rádi jednoduchá hesla, u kterých si však neuvědomují, že jde jen o výkřiky, které nenabízejí žádná řešení -  se takovéto chování a sebepropagace líbí. Klikají, sdílejí, lajkují texty či prohlášení na sociálních sítích a jsou spokojeni, že – jak se domnívají – našli spřízněnou duši a vůdce, který je vyvede ze všech problémů, které je tíží.

Omyl. A v dnešní době, která je opravdu značně dramatická, je třeba na to nahlížet ještě dvakrát opatrněji než v minulosti. Je třeba si všímat toho, zda nám ten člověk (případně lidé), který vystupuje jako vůdce a rád by se jím bezesporu také stal, vedle toho, že pojmenovává naše bolesti (které ale třeba on osobně ani nezná a jeho netíží, jen odhadl, že se to bude líbit!), nabízí také cestu, kam se vydat. Kam jít, aby to tedy bylo lepší. To je totiž třeba chtít od vůdců – aby přinášeli řešení.

Pokud na tom nebudeme trvat, může se stát, že demokracii u nás definitivně pohřbíme, protože jak se bude zřejmě situace nejen u nás, ale i v celé Evropě přiostřovat, bude přibývat lidí, kteří budou prahnout po moci. NE PO TOM, LIDI VYVÉST Z MARASMU! Budou umět hrát na naši strunu křivd, se kterými se čas od času musíme vypořádat a které se dějí, budou brnkat na struny omylů politiků před nimi. Namixují do toho vlastenectví (to zabírá, i když je to v tomto případě nebezpečné), namixují do toho strach a živočišné pudy apelující na první signální soustavu. A tak možná vyburcují ještě před tím, než si případní noví bojovníci uvědomí, že ani vlastně netuší, zač bojujou – za čí zájmy – a budou stát v ulicích podomácku (či profesionálně) vyzbrojeni, aby bojovali za to, co jim vůdce nařídí…

Možná přeháním – a pokud ano, jsem upřímně ráda. Ale z minulosti víme, že vůdcové – zvlášť, pokud mají pochybný morální kredit a ještě pochybnější psychologický profil – mohou nadělat hodně zla a neštěstí. Byť na počátku to vypadá, že přišli s těmi nejlepšími úmysly.

Zlomová doba vyžaduje obezřetnost

Buďme tedy opatrní. Doba je skutečně zřejmě zlomová, celkem dobře se dá říci, že se patrně láme historie, poněvadž uprchlíci v množství, v jakém přicházejí do Evropy, zcela určitě její ráz i život zde velmi brzy změní. To samo bude velký problém a úkol nějak se s tím vypořádat, aby na konci nestál jen dějinný odkaz na to, že tu kdysi naše civilizace žila a zanikla.

Pokud máme pocit, že přišel nový spasitel, který se tak i prezentuje, přemýšlejme. Pátrejme po jeho minulosti, po tom, jak se chová třeba i k lidem ve firmě, pokud v nějaké figuruje, pátrejme, jakým způsobem se vyšplhal kdy nahoru nebo jak přišel k bohatství – jde-li o bohatého člověka. Ptejme se ho, když kritizuje poměry či osoby a politiky (děláme to všichni, ale ne všichni chceme být politici), co nabízí a má vymyšleno on. Opakujme ty své otázky, nenechme se odbýt.  Ptejme se ho, PROČ chce do politiky jít. Asi se nedočkáte skutečně upřímné odpovědi, ale možná vyčtete mezi řádky to, že dotyčnému nejde o blaho vaše nebo blaho všech, ale jen o blaho jeho a váš hlas, který mu k tomu eventuálně může pomoci. Pak na vás s vysokou pravděpodobností zapomene, poněvadž MOC byla tou jedinou metou, za kterou si šel. A je jedno zda kvůli svému podnikání, vlivu, možnostem nebo z ještě temnějšími úmysly. A věřte, že i tací se začínají objevovat a budou se ucházet o přízeň mas. Paradoxně – uprchlická krize jim v tom může pomoci, poněvadž prohlášení, která jsou chytlavá, jsou v tomto případě velmi jednoduchá.

Opět platí – po skutcích (ovoci) poznáme je…Řiďme se tím

Nutno dodat, že uprchlickou krizi bude třeba řešit a kdo ví, jakým způsobem jí bude třeba čelit. V tom nejextrémnějším se může stát, že by přišly na řadu skutečně i jakési domobrany a řešení, která by už vycházela zřejmě opravdu jen z těch nejzákladnějších pudů přežití. Doufejme, že se tak nestane. Nedovolme však, abychom kvůli tomu ublížili i sami sobě tím, že pomůžeme na vrchol někomu, koho z něj pak půjde sesadit velmi těžko a možná i s obrovskými (a zbytečnými) ztrátami.

Zatím je čas. Do voleb máme možnost ještě měsíce přemýšlet a ty lidi, co se nám snaží vetřít do přízně, sledovat a neustále se jich ptát. Stejně jako na prknech divadelních, tak i na těch politických, totiž nestačí jen papouškovat text a slova. Po hercích by se mělo chtít víc. Stejně jako politicích. Znovu se tedy budu opakovat – po ovoci poznáte je

—————

Zpět