"Kořenem zla, je nedostatek poznání," Konfucius


Smyčka se utahuje, protože to sami chceme

11.09.2015 10:42

Já vím, že titulek v mnohých z vás vyvolá pochybnosti a říkáte si: Já přece nic nechci, co to je za hloupost? Ale když jsem minule nakousnula ty konspirační teorie, zkusme se k nim dnes, právě v den, kdy uplynulo 14 let od útoku na Světové obchodní centrum v USA, tedy obrátit čelem.

Předesílám – netvrdím, že vše, co uvádím níže, je fakt. Od toho koneckonců ty konspirační teorie ale jsou – ne každé se dá (a chce) věřit. Přesto nám rozšiřují škálu informací, které máme k dispozici. Jak s nimi naložíme dál, je na každém z nás individuálně.

Pamatujete, jak po naprosté paralýze letecké dopravy, ale i téměř celého světa poté, co jsme s úžasem sledovali, jak se známá stavba „dvojčat“ sune k zemi, začalo volání po tom, aby se výrazně zpřísnila bezpečnostní pravidla? Chtěli jsme to všichni a snad nikdo s pudem sebezáchovy a aspoň kousky zdravého rozumu to v té době neviděl, jako něco, co může být též kontraproduktivní.

Dovolili by lidé dobrovolně takové zásahy do soukromí, kdyby nepřišlo 11. září?

Nebudu rozebírat teorie o tom, jak to mohlo toho 11. září 2001 být, co na oficiálních sděleních nesedí a kdo za tím mohl stát. Na to jsou tu jiní J . Pravdou však je, že od té doby se změnila i pro každého jedince doprava letadlem. Strach z případných dalších únosů a terorismu obecně, nám – tedy těm, co vstupují na palubu letadla s dobrými úmysly a s jediným cílem – dorazit v pořádku na místo určení - utáhl opratě.

Přibyly kamery, scanery, v dokladech už s sebou nosíme otisky prstů. Přibylo také odposlechů, monitorování internetu. Těžko říct, zda by vše nabralo takovou rychlost a bez hudrování těch, kteří na postupnou absolutní ztrátu soukromí poukazují, kdyby k útoku v New Yorku před těmi 14 lety nedošlo. Už se to ani nedozvíme a většina z nás se již zvolna smiřujeme s tím,  že nikde nejsme sami, protože se pořád „někdo dívá“.

Pokud si vezmu na pomoc konkrétní (i když již nikoli aktuální) čísla, pak věřte, že již v roce 2004 bylo ve světě rozmístěno asi 40 milionů kamer s uzavřeným okruhem. O rok později, tedy před deseti lety, podle U.S. Develops Urban Surveillance System už to bylo 300 milionů! Jen v samotné Velké Británii sledovalo tenkrát občany na dva a půl milionu kamer, jak je to nyní, žádné statistiky z posledních dob ale neodhalují (nebo jsem je nenašla). I tak je alarmující fakt, že se odhaduje, že například průměrný obyvatel Londýna je fotografován asi 300 krát za den, i když o tom většinou ani neví.

A kamery sledují samozřejmě i Pražany. „K  5. červnu 2014 bylo provozováno v Městském kamerovém systému 864 bezpečnostních kamer (dále jen „MKS"). Výstavba MKS, jehož vlastníkem je hlavní město Praha, pokračuje v souladu s Koncepcí MKS, která byla schválena usnesením ZHMP číslo 22/13 ze dne 5. října 2000,“ uvedla mluvčí magistrátu v loňském roce.

Ale pojďme od konkrétních čísel zase dál k spiklenecké teorii, kterou jsem začala…

Teď voláme po uzavření hranic. A chceme to. Co přijde pak?

V současných týdnech čelí Evropa opět něčemu, co svět sleduje s němým úžasem, včetně samotných Evropanů. Uprchlíci se na Starý kontinent valí doslova masově…Obáváme se toho, kde budou žít, bydlet, odkud na ně chtějí státy vzít peníze. A samozřejmě se obáváme i toho, zda se to představitelům Evropy nevymkne z rukou.

A tak voláme po tom, aby se zavřely hranice. A může se stát, že nám „hodní“ politici vyjdou vstříc, když po tom tak prahneme. Dokážete si ale představit ještě před rokem, co by se dělo, kdyby s něčím takovým v rámci Evropy nějaký politik přišel? Myslím, že pro většinu Evropanů by to bylo naprosto nepředstavitelné a politika by v médiích ulynčovali tak, že by musel se svěšenou hlavou ze svého křesla odejít.

Když začala uprchlická krize (ale ještě se nás netýkala tolik), hlavou mně myšlenka na to, zda za tím vším nemůže být snaha donutit obyvatele Evropské unie, aby sami začali volat po obnovení hranic, probleskla.

Říkala jsem si však, že to je hodně přitažené za vlasy. To už by byl scénář hodný nějakého autora konspiračních románů jak vyšitý..! No ale uplynulo jen pár měsíců a najednou už to jako nesmysl nevypadá. Mluví se dokonce i o tom, že se na hranice postaví vojáci, v Maďarsku vyrostla zeď, na jiných místech ploty. Že by šlo opět o pimrplové divadlo, v kterém je taháno za ty správné drátky, aby opět došlo v rámci uspořádání světa k zásadním změnám?

Ono to totiž vypadá, že to u volání po nových hranicích neskončí. Ze strachu (celkem přirozeného a pochopitelného), se země mohou začít bát toho, aby jim na jejich území nevstupovali „nechtění“, a tak mohou teoreticky opět přijít změny zákonů a vízové povinnosti. Ve finále se pak může stát, že cestovní pas bude moci získat zase, jako tomu bylo v minulosti, jen někdo „vyvolený“. Jaká měřítka pro to však případní mocní nastaví, těžko říct.

V každém případě se můžeme ocitnout opět v kleci. A nejhorší na tom je, že po tom budeme sami volat a chtít to, ze strachu, že nám byl na kontinent implantován „nepřítel“.

Jede se podle scénáře dramatu nazvaného Nový světový řád?

Pokud tomu tak je, je to dobře promyšlené a před tím, kdo to naplánoval, by náleželo smeknout klobouk. Jenomže pak by se nabízela myšlenka – alespoň těm, co budou mít hlavu myšlenkám stále otevřenou – komu tohle všechno prospěje a kdo na tom, že sešněruje Evropu (potažmo celý svět?) může profitovat?

Nebo je to jen začátek? Máme se bát ještě dalších kroků, na jejichž konci bude systém, který se nazývá Nový světový řád?  

Jistý politik sociálních demokratů před časem v souvislosti  s tím, že bylo odhaleno „šmírování“ telefonu kancléřky Angely Merkelové (ano, té, co do Evropy pozvala davy uprchlíků), poukázal na to, že bude stále víc doplácet na nové technologie, které budou zřejmě v budoucnu zneužívány nejen státními bezpečnostními složkami, ale i soukromým sektorem.

„V tomto ohledu nikým nekontrolované a těžko kontrolovatelné šmírování je samozřejmě útokem na lidské soukromí a na základní práva a svobody. Je to však celosvětový problém, který může postupně a plíživě změnit demokratické systémy ve skrytou totalitu globálního rozměru. Pokud se o tom nebude zcela vážně veřejně hovořit, tak se tento problém bude prohlubovat, až lidé s úžasem zjistí, že například pod záminkou boje proti terorismu či proti korupci se dobrovolně a postupně zbavili své svobody a soukromí, a ocitnou se v podstatě v roli nevolníků. A to je vlastně představa protagonistů Nového světového  řádu,“ varoval sociálně demokratický poslanec.

—————

Zpět