"Kořenem zla, je nedostatek poznání," Konfucius


Srdeční blamáž kolem Karla Gotta jako jedna z kulis současnosti?

30.10.2015 15:21

Tak jsme v posledních dnech zažili zase jednou pěknou blamáž. Odhalila nám, jak smutně mohou média hrát svoji roli. Navenek působí velmi důležitě, přitom však evidentně selhala. Roli v tom tentokrát, i když zcela jistě bez vlastního přání, sehrál Karel Gott.

Když jsme se v němém úžasu dozvěděli v podvečer či až z večerních zpráv informaci, že musel být převezen do pražského IKEMu, snad každý jsme si uvědomil, jak velkým symbolem pro nás Gott je a věřím, že většina s ním soucítila a v duchu mu popřála, aby tu zdravotní lapálii ustál a ještě nám všem zůstal. Přece jen – nikdo druhý takový u nás není.

Vzápětí se na nás začaly valit informace, že Mistrovi problémy způsobilo srdce, aby hned přišly další, které prozrazovaly, že Karel Gott bude muset být co nejdříve operován. Sem tam zaznělo jako kouzelná formulka, jméno slavného českého kardiochirurga Jana Pirka, který ačkoli většinou opakoval, že si manželka Gotta Ivana nepřeje sdělovat jakékoli informace, dával zprávám alespoň směr. Celý národ a hlavně média uvěřil jistojistě, že božský Karel musel absolvovat operaci srdce. Navíc – přece ji měl prý podstoupit o měsíc později (tvrdila některá média), tak jaképak s tím štráchy, že?

Neuplynul ani den a ukázalo se, že vše je asi jinak. A média? Jen přesedlala

A tak jsme viděli v hlavních zprávách přesný popis, jak operace vypadala, jak Mistrovi prostřednictvím zavedení katetru do třísel bylo pomoženo tak, aby ho dál neohrožoval ani infarkt, ani mrtvice kvůli nějaké zúžené tepně. Někdo si možná i poplakal a řekl si: „Karle, musíš…“

Po 24 hodinách humbuku i upřímných obav všech milujících fanoušků a fanynek našeho sběratele Slavíků se najednou začaly zprávy měnit. Ani teď nikdo – zřejmě jen ti z nejbližšího okolí – nemá šajnu o tom, co Karla Gotta vlastně potkalo. Najednou se totiž už mluví o dehydrataci, o operaci břicha (proč v tom však figuroval Pirk, je pak záhadou) a otazníků přibývá.

Zaskočena jsou evidentně i média. „Pravdu“ o tom, že Gott prodělal operaci srdce, totiž převzala u nás snad všechna, která zpravodajství přinášejí (pochopitelně každé po svém a svým stylem). Když se ukazuje, že tomu tak zřejmě nebylo, ani jediné médium tento šum nepřiznalo. Všechna pokračují, jakoby se nechumelilo v tom, že vlastně už se věci změnily a Gott je po operaci břicha…

Sama vím, jak je velmi těžké ze skoro žádných faktů vytvořit článek tak, aby v něm bylo něco jiného, než přinese konkurence. Vím, že to je žádoucí a je to prostě součást novinářské práce. Vím, jaké tlaky na to, aby se alespoň o píď před konkurenci, jakákoli zpráva dostala, jenomže…Tady se ukazuje, jak jsou tyhle snahy (a přiznejme si, že kolikrát už vůbec nejde o čtenáře samotného, aby dostal něco víc, jako spíš o inzerenty i ego autorů a těch, co stojí nad nimi) nebezpečné.

Selhání, zejména to profesní

Ano, možná byla prvotní chyba v rozhodnutí manželky Karla Gotta, která dovolila, aby ty šumy nabraly intenzitu (dá se však pochopit to, že měla jaksi jiné starosti) a nekočírovala je včas. Možná mohla být chyba i v samotném zpěvákovi, který skutečně nechce působit na své fanoušky nemocných (a tudíž stárnoucím) dojmem. Lékař Jan Pirk musel respektovat přání pacienta a jeho rodiny, takže se dostal do účinkování v této tragikomedii asi bez vlastního přičinění a zájmu.

Ovšem média, alespoň ta mainstreamová – ve snaze „natřít“ to konkurenci a nahonit větší čísla (čtenosti a kliků na webech, prodaných výtisků, posluchačů či diváků – což zaručí možnost navýšit taxy za inzerci), měla SAMA ověřovat. A když se nic ověřit nepodařilo, nepsat něco, co by je za normálních okolností (stáváme se však proti tomu imunní) zdiskreditovalo již za 24 hodin. I za cenu toho, že by ten den měla konkurence holt větší obrat, Důvěra čtenáře (nebo diváka či posluchače) by si takového přístupu ale právě hned ten druhý den mohla vážit. Bylo by jasné, že TOTO médium přináší jen zaručeně ověřené zprávy. Že novináři-redaktoři ty zprávy opravdu ověřují osobně (nikoli jen rešerší u konkurence). Nestalo se tak.

Informační šumy se stávají naprosto běžnými. I když nepříznivě a zásadně ovlivňují osudy lidí

Asi se ale není čemu divit. V posledních měsících zažíváme informačních šumů stále víc a je jen velmi těžké se v nich zorientovat. I ve vlastním zájmu je brzy vypouštíme z hlavy, i když jsou to šumy, které hýbaly veřejným míněním a někdy se i výrazně podílely na osudech lidí – jako třeba video, v kterém kameramanka „nakopla“ nebožáka s dítětem, aby upadl…Dneska víme, že nebožák byl napojený na teroristy, navíc se dostaly na veřejnost záběry na stejnou událost z poněkud jiného úhlu a vše se nejednou jevilo zcela jinak. Ty nadávky směrem k oné ženě, kterou incident stál pracovní místo (a kdo ví, zda ne přímo celou pracovní kariéru), nikdo nevzal zpět, nikdo se jí, pokud vím, neomluvil.

Podobných informací bylo samozřejmě mnoho. A tak je na místě se zeptat na to, jestli zase nepřišla doba, v které média budeme brát jen jako kulisu současnosti, která vychází ze zcela smyšlených bajek, pověstí a polopravd. Přikládat jim roli hlídacích psů demokracie, jak některá stále ještě zdůrazňují, jako svoje poslání a ani se nezačervenají, je totiž možná už občas až nebezpečné. Pro nás všechny – včetně těch samotných novinářů, kteří si možná ani neuvědomují, co páchají.

   

—————

Zpět