Finální odpočítávání

O finálním odpočítávání víme své zatím hlavně na základě sledování různých filmů – logicky většinou katastrofických. Nemohu se však ubránit myšlence, zda nebyl ten budík spuštěn momentálně i v reálu – nad územím Evropy.

Než se pustím níže do konspirací, zastavím se ještě v jednom momentě, který však faktem je nesporným. Tedy – proč se pranýřuje český přístup k migrantům i z pohledu táborů, do kterých jsou převáženi?

Ano, je známo, že do České republiky namířeno nemají, což je pro mnohé z nás úlevou – i když dosti chabou. Jelikož na pozvání Angely Merkelové proudí a připravují se na cestu na Starý kontinent další masy lidí, je jisté, že všichni v Německu zůstat nemohou. Argument paní kancléřky, že ne všichni dostanou v Německu azyl, je sice pěkný, ovšem má jedno velké „ale“. Kam asi ti odmítnutí žadatelé půjdou? Zvlášť když u velké části z nich netušíme, odkud ve skutečnosti do Evropy dorazili.

Česká republika, i čeští politici, včetně policie, si – ač se to nelíbí v EU i některým Čechům samotným – zachovala zatím přece jen v rámci možností svoji tvář. Trvá na aspoň jakémsi dodržování zákonů, které vyžaduje a vyžadovala vždy v minulosti od každého, kdo se na našem území pohyboval. I proto lidi, kteří přes naši zemi proudí, nějakým způsobem upozorňuje na to, že jsou v zemi, kde se zákony – i přes nepřízeň jejich osudů – dodržovat musí. Ten, kdo situaci v zemích, odkud k nám uprchlíci míří, někdy v minulosti trochu poznal, si asi přitom nedokáže ani představit, co by se dělo, kdyby to proudění lidských mas bylo obrácené – tedy kdybychom se pokoušeli my utíkat právě do takových zemí. Při prvním překročení hranic bez dokladů (či s falešnými doklady) bychom nemilosrdně skončily ve vězení, ale s vyšší pravděpodobností i o hodně hůř.

Vydělávat nikdo nechce. Ale všechno něco stojí

Při exodu, kterého jsme svědky, je však najednou potíž, když během zadržení na našem území - ke kterému by však ani nemuselo dojít, pokud by většina těch lidí měla doklady – mají následně uprchlíci platit 240 korun za denní pobyt – v čemž mají jídlo, nocleh a samozřejmě i určitou možnost hygieny. Určitě to neodpovídá hostelu ani penzionu, ale když někdo utíká před hrůzami válek, notabene z prostředí, kde se ani v době míru v přepychu právě nežije, dá se očekávat, že je vděčný za vše. Nikdo na něm nechce u nás vydělávat – ona ostraha, vaření, úklid v takových zařízeních něco stojí. A jak už jsem uvedla dřív – i naši lidé bez domova, pokud chtějí někde přespat, musejí za nocleh zaplatit. Co celý den jedí, nikoho nezajímá.  

Je to tedy přinejmenším nepochopitelné, pro mne o to víc, že kritika postupu našich úřadů zaznívá nejen z Evropské unie, zejména od států, které nadšeně migranty vítají a zvou – i když každým dnem to nadšení už trochu vyprchává. Divím se, že tento přístup vadí i některým Čechům. A pokud ano, proč neudělá nějaká neziskovka sbírku na pomoc uprchlíkům, na jejíž konto by mohli ti, co pokládají takové jednání za odporné, příspívat. Nelegální imigranti nebo běženci by tak měli vynucený pobyt, do doby, než se aspoň trochu zjistí, kdo jsou (???opravdu je to vůbec v silách policie?) zdarma. O žádné takové sbírce jsem ale dosud neslyšela, proto mě napadají úvahy o jakémsi pokrytectví…

Jsme bohatá a sebevědomá země, tři tisíce lidí nás nepoloží?

Poněkud veselé se pak může zdát prohlášení Miroslava Kalouska o tom, že jsme bohatá a sebevědomá země natolik, že by nás tři tisíce uprchlíků nemělo nijak rozházet. Pominu to, že se kvóty navyšují už jen po pár týdnech, takže neplatí, že co je psáno, to je dáno, ale pominout nemohu fakt, že bychom opravdu byli v rámci Evropy bohatou zemí. Samozřejmě, pokud se srovnáme s Eritreou, tak zcela jistě…Jenomže. Naše bohatá země je schopná přidat důchodcům za jejich celoživotní příspěvek pro svoji zemi k důchodu v průměru 100 korun.  Není to samozřejmě špatné a pro státní rozpočet je to znatelná suma při počtu seniorů, kteří v naší populaci žijou. Rozhodně je to ale nekatapultuje na úroveň důchodců jiných zemí – právě těch, odkud zní směrem k nám kritika za „liknavost“ v přijímání uprchlíků. Prostě naši senioři se rozhodně mít tak jako ti němečtí či rakouští asi nebudou. Obávám se, že naděje na to, že někdy třeba… se rozplývají definitivně přitom právě v těchto týdnech.

Jsme bohatá země natolik, že nejsme schopni ani samoživitelům a samoživitelkám platit v případě toho, že neplatí partner a druhý rodič, na děti ani zálohové výživné. Já vím sama moc dobře, jak je to sporné, nicméně bohaté země si tohle dovolit mohou. U nás se o tom léta jen hovoří, ale skutek, utek. A teď asi opravdu kdo ví na jak dlouhou dobu – pokud ne definitivně.

Budou se neustále zvyšovat daně a hledat cesty jak vymačkat pracující? A nepřestanou platit zákony?

Jsme bohatá země natolik, že se neustále objevují snahy, aby nedocházelo k daňovým únikům – paradoxně nejvíce jsou tyto snahy viditelné u malých podnikatelů. Obávám se, že daně, které se vyberou, za chvíli ani tak nepokryjou zvýšené náklady, s kterými se naše země bude potřebovat poprat – protože tušíme, že jen o tři tisíce lidí, co by k nám měli dorazit a zůstat, rozhodně nepůjde – i když se bude jednat třeba o lidi, co tu budou nezákonně. Tedy pokud se zákony v tomto ohledu nezačnou ignorovat nějak hromadně..?

V diskuzích na internetu jsem viděla názory, které mají také svoji logiku. Pokud se Německo otevírá svoji štědrostí lidem, co sem míří z jihu, (a není u nich vždy zcela jisté, že opravdu utíkají před válkou), třeba tam brzy zamíří i naši občané, protože i oni mají ve srovnání s Němci (i Rakušany) daleko nižší životní standard. Až do teď, pokud tam chtěl někdo od nás jen pracovat, musel projít poměrně složitou peripetií – teď se zdá, že by vlastně ani nemusel…Ovšem jako Evropan, je v tuto chvíli na vedlejší koleji.

Bohužel nerovnost v pohledu na to, když dva dělají totéž, může být skutečnou roznětkou jak mezi našimi občany, ostatními Evropany, kteří také ne všichni žijí v blahobytu, tak samozřejmě i směrem k uprchlíkům. Namíchaný koktejl asi nemusím zdůrazňovat, bude pak velmi výbušný. Přitom i bez uprchlické krize seděli před časem vrchní mocipánové a dámy a snažili se vymýšlet, jak to udělat, aby v Evropě nezačaly propukat hromadné nepokoje kvůli šířící se nezaměstnanosti a chudobě.

Mocipáni v Bruselu dávali hlavy dohromady, aby zabránili nepokojům už před lety. Co bude teď?

V květnu roku 2013 vyjádřil německý ministr financí Wolfgang Schäuble obavy před revolucí, která by mohla zachvátit Evropu. Jen pár dnů na to se ukázalo, že jeho varování bylo třeba brát vážně. Tisíce demonstrantů z hnutí Blockupy totiž odřízlo přístup k Evropské centrální bance (ECB) ve Frankfurtu nad Mohanem. Podle agentury Reuters byl důvodem protestů nedostatečný postup politiků v souvislosti s dluhovou krizí v Evropě. A ta dluhová past se nijak nesnížila – spíše naopak. Ostatně, když jsem zde zmínila pana Kalouska, pamatujete, jak nám před lety posílal poukázku se státním dluhem, který rozpočítal na jednotlivého občana? Ani tento dluh se nezmenšil, přitom už tehdy nás všechny mrazilo v zádech, co bude dál, když se to prostě nedaří splácet, i kdybychom se rozkrájeli.

Už před dvěma roky tak případná revoluce Německo začalo děsit. Podle jejich ministra financí k ní mohl už v té době mít Starý kontinent nakročeno. I proto varoval, že například neúspěch v boji proti nezaměstnanosti mládeže by mohl Evropu rozervat na kusy. A zavrhnout model blahobytu tohoto kontinentu ve prospěch tvrdších amerických standardů? To by podle něj mohlo zažehnout revoluci.

Agentura Reuters pak v těchto souvislostech před dvěma roky uvedla, že Německo spolu s Francií, Španělskem a Itálií musí podporovat naléhavé akce k záchraně generace mladých Evropanů, kteří se děsí, že nenajdou práci. Nezaměstnanost mládeže v EU v před dvěma lety obcházela přitom už každého čtvrtého mladého člověka, což je více než dvojnásobek této míry u dospělých.

Za čím vším jsou politické machinace?

I tak už v té době čím dál víc lidí po celé západní Evropě odshora až dolů si bylo přitom už vědomo toho, že za celou situací stojí řada politických machinací. A odpor k nim v lidech vzrůstal. Obavy z toho, že těmto lidem dojde trpělivost, byly tak – zdá se, plně na místě. Ovšem, co přinese situace, které by se ani nikdo nenadál – tedy ta současná, se kterou se (asi) počítat ani v prognózách nedalo?

Situace na evropském trhu práce se podle Mezinárodní organizace práce (ILO) výrazně skutečně zhoršila od zahájení snah o konsolidaci státních rozpočtů.

Sociologové i ekonomové se shodli v tom, že právě škrty vlád, včetně té naší, udělaly z řady lidí nezaměstnané. A pravdou je, že z dlouhodobě nezaměstnaného se časem stává nezaměstnatelný. Vzniká tak podobná deprese, o jaké jsme četli v dokumentech z rovněž krizových třicátých let minulého století. A jsme opět u toho – protože i historie ukázala, že takováto situace to s sebou může přinést sociální nepokoje.

Dlouhodobá nezaměstnanost Evropu tížila již v posledních letech. A teď..?

Bylo už tak jasné, že s dlouhodobou nezaměstnaností, se bude Evropa zřejmě potýkat i nadále. V 19 evropských zemích bylo podle zmíněné zprávy ILO z roku 2013 více než 40 procent nezaměstnaných bez práce minimálně 12 měsíců. To znamená, že počet nezaměstnaných v Evropě byl více než 26 a půl milionů lidí! Jen od začátku poslední hospodářské krize jich přibylo na starém kontinentu více než deset milionů.

Pohlédnu-li na situaci přímo v naší zemi, tak podle statistik zveřejněných v minulém roce chudoba a sociální vyloučení v Česku více než 1,6 milionu obyvatel.

Pro názornou představu: podle trochu starších údajů z roku 2012 je chudý u nás ten, kdo má měsíční příjem nižší než 9680 korun, pár s menším příjmem než 14 500 korunami, matka samoživitelka s malým dítětem s méně než 12 600 korunami, případně rodina s malými dětmi s příjmem nižším než 22 300 korun. Nejvyšší míra chudoby je v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.

V Ústeckém kraji je situace ještě horší. Trápí ho zaměstnanost, ale také to, že mnoho lidí ze svého platu není schopno důstojně žít. Pokud by se čistě teoreticky zrušily všechny sociální dávky, do chudoby by spadlo podle odhadů z roku 2011 téměř 40 % českých obyvatel.

Nelze se tedy asi příliš divit obavám a frustraci lidí z toho, co bude, pokud se i tak prostředky, jež, jak bylo mnohokrát politiky zdůrazňováno, byly na výplaty sociálních dávek brány na dluh z rozpočtů příštích. Někdo tuším říkal, že si žijeme na úkor našich dětí…L

A když jsme se dostali k těm dětem. Čerpám údaje ze zprávy vydané Evropským parlamentem v rámci boje s chudobou. Vyplývá z ní mimo jiné, že v současné době je v Evropě ohroženo chudobou více než 20 milionů dětí. Riziko se zvyšuje (na 25 procent), pokud dítě žije ve velké rodině, a přesahuje 30 procent u dětí žijících jen s jedním rodičem. I přes rostoucí politické snahy se tato čísla nelepší.

Až 80 milionů Evropanů ještě před krizí žilo v chudobě

Speciálně vydaná publikace Evropské unie uvádí však i další a komplexnější čísla vypovídající o chudobě. A jsou více než děsivá. Jen v roce 2008 – tedy ještě před začátkem krize – žilo v Unii pod hranicí chudoby více než 80 milionů lidí, což představovalo 16,5 procenta obyvatelstva EU. Navíc je to více než počet obyvatel největšího členského státu. Poté, co dorazila i na evropský kontinent krize, situace se začala ještě zhoršovat. Čísla ještě nezohledňovala vyhrocenou situaci na Ukrajině, samozřejmě nemohla brát v potaz ani to, co prožívá Evropa v posledních měsících s přistěhovalci, jež se sem valí s vidinou toho, že je zde místo neomezených možností...

Přitom už i krize ukázala, že nejzranitelnějšímí skupinami obyvatel z pohledu nezaměstnanosti a chudoby byli mladí lidé, migranti a lidé s nízkou kvalifikací.

V Evropě žijí miliony chudých lidí, i když pracují. Kde se najdou další pracovní místa?

Smutný výčet statistik doplnili před nedávnem lidé z Evropské komise, kteří se problematikou zabývají, ještě dále. Například tím, že už v roce 2008 představovali lidé, kteří i přes to, že mají práci, jsou chudí, 8 procent výdělečně činných obyvatel.

Doloženo je i to, že od roku 2005 se výrazně zvýšilo riziko chudoby u nezaměstnaných – a to o 5 procent (z 39 na 44). Aby toho nebylo málo, 8 procent obyvatelstva EU žije v podmínkách závažné materiální deprivace a nemůže si dovolit řadu nezbytných prvků, které jsou v Evropě považovány za základ důstojného života. Mezi ně lze zařadit používání telefonu či dostatečného vytápění. V nejchudších unijních zemích je to dokonce až 30 procent obyvatelstva!

Jak EP zjistil, problémem Evropy v minulých letech bylo i to, že více než 9 procent (tedy zhruba každý desátý Evropan) v produktivním věku žije v domácnosti, kde nepracuje vůbec nikdo…

„To je v Evropě v 21. století nepřijatelné. Největším bohatství Unie jsou lidé a má-li tedy prosperovat, musí mít Evropané příležitosti k zajištění lepší budoucnosti pro sebe i své rodiny. Klíčem k boji proti chudobě je tedy opětovné zajištění hospodářského růstu pomocí většího počtu lepších pracovních míst,“ reagovali iniciátoři evropské Platformy pro boj proti chudobě. (vznikla na základě návrhu Komise Evropského parlamentu, protože se dalo předpokládat, že většina příštího desetiletí bude v celé Evropě dál ve znamení nižších veřejných rozpočtů – to ale asi v poslední době přestalo platit?).

Odhadovalo se, že i každý pátý starší Evropan bude chudobou ohrožen

Pokud je to stále málo mezi argumenty PROČ si Evropa uprchlickou masovou vlnu lidí z jihu nemůže dovolit, ještě mohu přihodit další údaje. Ve srovnání s běžnou populací byli a jsou chudobou více ohroženi i starší lidé (19 procent).

V řadě zemí je právě tato skupina vystavena materiální deprivaci. Navíc rozsah demografické výzvy, které EU čelí, tento problém ještě zhoršuje. Přitom podle výpočtů demografů, by se jen do roku 2030 počet důchodců EU měl zvýšit o dalších 25 milionů. Bude dostatek lidí, kteří na ty penze bude vydělávat? Zvlášť když je třeba počítat i s větším množstvím příjemců sociálních dávek..?

Nakonec – počkejme s konspiracemi. Asi stačí jen tato fakta…

Slibovala jsem na začátku nějakou konspirační teorii, ale jak se tak na to vše, co jsem napsala, dívám, mám pocit, že zatím netřeba něco přidávat – nepůsobí už takto vše na vás, pokud jste se až sem pročetli, jako nějaká podivná konspirace, spiknutí proti zdravému rozumu, sebezáchově i naší kultuře? Mají jako kouzelník králíka v klobouku, ti (ne)mocní politici v EP i v naší sněmovně nějaké zázračné řešení?

V Reflexu vyšel v těchto dnech zajímavý článek. Hrdiny bojující za dobro přistěhovalců a proti Čechům, co poukazují na to, že se řítíme do průšvihu nebývalých rozměrů, to zrovna nepotěšilo. Dan Schueftan, izraelský akademik, bezpečnostní expert a politický poradce několika izraelských premiérů i amerického Kongresu tam přitom mimo jiných výroků uvedl hned několik postřehů, které svědčí i v jeho podání, že finální odpočítávání Evropě někdo už spustil.

Podle něj třeba tolik opakovaná a oblíbená politická korektnost posiluje svými dopady krajní levici a populistickou pravici. Jak řekl, pokládá ji proto za největší nebezpečí pro svobodu jednotlivce. Fašizace společnosti je totiž následně falešnou odpovědí na pokušení politické korektnosti. 

Arabští běženci neutíkají před bídou

„Arabští běženci, kteří se domáhají vstupu do Evropy, nechtějí být jedněmi z vás, nechtějí sdílet vaši kulturu, chtějí vaši kulturu změnit do té míry, že Evropa už nebude Evropou. Ti, kdo dnes přicházejí na evropský kontinent, nemají pocit sounáležitosti se zdejším kulturním dědictvím ani ho mít nechtějí. Přinášejí s sebou kulturu, jež se s ním nutně dostane do konfliktu.

Oni neutíkají před bídou, jak se mylně domnívají mnozí Evropané. Alžírsko, Libye, Irák nejsou žádné chudé země. Mohly by být nebo už byly značně bohaté z prodeje ropy, která jen tak tryská z půdy. Proč tedy většina z těchto států patří k tzv. propadlým? Proč je život tam zničen až na dřeň – pouze a jedině proto, že tam vládne arabská společenská kultura. A nyní přicházejí do Evropy a přinášejí s sebou tutéž kulturu, jež zničila jejich vlast,“ uvedl ve zmiňovaném rozhovoru.

Myslím, že tady jde klidně udělat prozatím tečku.