Naším problémem není aktuální ekonomický vývoj, euro nebo státy, které už nemusejí vracet půjčené peníze, jako vykořenění a ztráta identity, říká Bárta

Miroslav Bárta nikdy prý netvrdil, že je objektivní, poněvadž cesta k objektivitě je klopotná a obvykle je nejlepším soudcem až čas. Potlačování přirozené distribuce hodnot je však prý nepopíratelný fakt. A náš přístup k produkci majitelů vysokoškolských titulů neschopných čehokoli smysluplného považuje za větší perverzi než skrytou toleranci kuplířství či vysílání naprosto ujetých televizních seriálů.

Nedávno jste někde uvedl, že faktory, které věda identifikuje ve všech případech kolabujících států, civilizací a kultur, přesně odpovídají kritickým příznakům naší doby. Dají se uvést některé konkrétní?

Bohužel dají, patří mezi ně rozbujelá byrokracie, prostoupení důležitých řídících institucí nekompetentními jedinci, zpomalení rozhodovacích procesů, pokles vzdělanosti, vymizení etiky a duchovna, rozpad rodiny, plýtvání přírodními zdroji. To snad pro začátek stačí, ne…

To s sebou nese asi i doprovodné jevy? Můžete je popsat?

Doprovodným jevem je například enormní nárůst mandatorních výdajů, neschopnost tzv. elity státu se pak projevuje v nesmírném, obvykle několikanásobném předražování jakýchkoliv projektů, které stát platí. Co za to dostane, je obvykle šlendrián v podobě zvlněných silnic, padajících mostů, amatérských posudků komplexních problémů, ničení půdy řepkou, solárním businessem apod. Ve společenských systémech mikro a makro velmi těsně souvisí a jedna úroveň odráží druhou.

Například na pokles vzdělanosti upozorňují mnozí odborníci skutečně již dlouho. Jsou však i tací, co poukazují na to, že nejde o pokles vzdělanosti v oblasti teorie, ale že je problém tu teorii aplikovat do praxe. Vnímáte to také tak? Pokud ano, jde jednoznačně o doprovodný jev toho, že se schyluje k nějakému kolapsu? Nemůže to naznačovat třeba to, že (zatím) dochází k „mylné diagnóze"?

Já jsem nikdy netvrdil, že jsem objektivní – cesta k nějaké objektivitě je klopotná a obvykle je nejlepším soudcem až čas. Nicméně potlačování přirozené distribuce hodnot reprezentované tzv. Gaussovou křivkou je nepopíratelný fakt. A náš přístup k produkci majitelů vysokoškolských titulů neschopných čehokoli smysluplného považuji za větší perverzi než skrytou toleranci kuplířství či vysílání naprosto ujetých televizních seriálů. A problém s praxí? Jaký by byl problém minimálně na gymnáziích požadovat minimálně dubnovou písemnou maturitu z matematiky tak, jak to bylo ještě donedávna dobrým zvykem?

Vedle poklesu vzdělanosti jste však uvedl například jako projev toho, v jaké se lidstvo nachází fázi, také i duchovní vykořeněnost nebo zásadní pokles distribuce relevantních informací. Zrovna ten poslední jev se též objevuje mezi lidmi v diskuzích na sociálních sítích a internetu. Setkáváte se s tím i vy v praxi, že marně hledáte v médiích a dostupných zdrojích nějaké důležité informace? Pokud ano, můžete uvést nějaký příklad?

Příkladů je nespočet – obecný problém spočívá v tom, že internet je dnes mj. i velkým prostorem pro recyklaci balastu, paušálních informací bez jakékoliv ceny kvůli možnosti sdílení a copy-paste. Ostatně nedávno vyšla i česky knížka s titulem Digitální demence. Konkrétní příklad – totální absence hloubkových mnohostránkových analýz důležitých problémů současného světa i našeho okolí týkající se sociálních, náboženských, politických, klimatologických a jiných problémů. A to kvůli přístupu „kdo by to proboha četl???“ Rezignovali jsme na kvalitu. Internet má ale i mnoho pozitivních aspektů, které jsou obrácenou stranou té samé mince – sdílení důležitých informací. A když si dáte práci, opravdu mnohé najdete, ale trvá to. Právě kvůli tomu balastu. Cena skutečných expertů letí raketově nahoru. Je jich stále méně. V Čechách se to špatně chápe, vždyť máme tolik univerzit a vysokých škol, tolik vysokoškolsky vzdělaných odborníků...

Jako příznačný fenomén uvádíte též „hypertrofii" zájmových skupin – čímž máte zřejmě na mysli prostoupení státní administrativy příbuzenskými či zájmovými skupinami. To je problém, o kterém se hovoří v Česku často, byť je pravdou, že více tomu tak bylo za minulé vlády. Z vašeho vyjádření to vnímám ale také tak, že to je problém celého světa. Nechci vás nijak poškodit v akademické obci, ale ráda bych se zeptala na váš názor na konspirační teorie vycházející z toho, že skupina mocných plánuje ovládnout svět a nastolit takzvaný Nový světový řád. Tato teorie totiž jistý kolaps civilizace v podobě, jakou známe, předpokládá...

Právě vzhledem k tomu, že je to poměrně zajímavý a mnohovrstevný problém, bych se zde na toto téma nechtěl nutně nekompetentně vyslovovat.

Zmínil jste též, že je nyní jistou módou zpochybňovat výsledky a význam historických bádání. Necítíte to třeba jako možný záměr nějaké skupiny, co tím může sledovat nějaký svůj vlastní záměr?

Občas si říkám, že to snad opravdu není možné... Ale obecně řečeno, čím více určitou populaci „homogenizujeme“ paušálním zpravodajstvím, prefabrikovanými seriály, filozofií konzumu a průměrným vzděláním, tím lépe a snadněji se dá ovlivňovat. Ale řekněme, že uvažuji čistě hypoteticky?

I když se bavíme o kolapsu, přesto jste někde před časem zmínil, že kolaps civilizace je podle vás pouhým mýtem, a to dokonce mýtem zřejmě vůbec nejstarším. Pokud je to tak, proč lidi vždy fascinovalo zabývat se tím, co bude, když něco zanikne? Touha po změně nebo touha, aby něco skončilo, ale nekončilo to jen pro konkrétního jedince, ale celou skupinu, příp. civilizaci?

Myslím, že je to do značné míry transcendentální téma, které se dnes také jaksi vytrácí. Dříve člověk vnímal to, že po jeho fyzické smrti cesta pokračuje, tedy logicky se zajímal o to, co by mohlo být tam, kam již logicky nedohlédl. Proto také stavěl například kostely. Dnes jsme smysl naší existence vytěsnili a smrt pokládáme za konec všeho. Proto také stavíme tunely, stadiony a supermarkety, v zásadě nic, co by nás mohlo přesáhnout a přežít. Proč také, že?

V čem podle vás jsou důvody krize, v které se lidstvo ocitá? A dají se nějak porovnat s minulostí, abychom lépe současnost pochopili, uměli si ji vysvětlit?

Charakter těchto krizí je obvykle dost podobný. Jisté je, že velké krize (kolapsy) jsou nedílnou součástí každé civilizaci a neznamenají bezpodmínečně její konec. Naopak vedou k regeneraci systému v tom smyslu, že zcela vyřadí jeho nefunkční části. A vždy jde zhruba o to samé – nefunkčnost původně efektivních institucí, exploze mandatorních výdajů, nárůst složitosti systému, úpadek vzdělanosti a schopnosti se bránit, to v kombinaci s vnějšími faktory jako např. migrací či klimatickými výkyvy.

Kolaps či zhroucení civilizace může mít však řadu podob. Lidstvo v posledních letech zaznamenalo důsledky selhání bankovního sektoru světových ekonomik i se stále častěji pere s nepřízní počasí a živly v důsledku změn klimatu. Jste vědec, a tak po vás nežádám věštění z křišťálové koule, nicméně jaká forma kolapsu podle vás čeká lidi nejpravděpodobněji - pokud zůstáváme v rovině, že je neodvratitelný?

Mluvme v horizontu třiceti let. Budeme vystaveni výkyvům klimatu, kdy vody a tepla bude často příliš mnoho, často příliš málo. Na to se musíme připravovat každý zvlášť a svou roli by tu měl hrát i fond hmotných rezerv a politická vize. Vedle toho bude pokračovat demografické vymírání Evropy a masivní vysychání rozsáhlých oblastí Předního Východu. Uvědomme si, že globální neúroda a dlouho trvající sucho již vedlo v roce 2011 k tzv. arabskému jaru. Dalším reálným rizikovým faktorem může být nové stěhování národů v důsledku diferenciace v kvalitě a dostupnosti základních přírodních zdrojů.

Důležitá otázka je, zda máme (lidé) šanci krizi či blížící se kolaps civilizace - až přijde - přežít? Dá se na něj nějak připravit?

Většinu kolapsů lidé přežili – kolaps neznamená konec, jen prostě ozdravný, byť bolestný proces doprovázený nepříjemnou ztrátou složitosti, čili poklesem životní úrovně, zhruba trojnásobným, řekl bych. Příprava na něj je jednoduchá a nesmírně těžká zároveň – budujme znovu komunitní život odspodu, spoléhejme více sami na sebe a méně na stát, podporujme rozvoj řemesel a skutečného vzdělání, netolerujme ve svém okolí šlendrián, volme si zástupce s legitimitou, važme si přírodních zdrojů, vody, úrodné půdy a čistého vzduchu. A v neposlední řadě: Snažme se, aby naše země byla tam, kde to je možné a selským rozumem pochopitelné, soběstačná. Jablka, brambory, obilí, mléko nebo maso opravdu dovážet nemusíme. Pokud tedy budeme chtít.

Specializujete se na starověký Egypt, přesto si dovolím vám na závěr položit otázku spíše evropskou. I v souvislosti s nedávnými volbami do Evropského parlamentu padaly zmínky o tom, že Evropa stojí na rozcestí a neví, kam dál. O tom, že může dojít ke kolapsu v EU, se mluvilo z mnoha pohledů (včetně hrozby finanční). Byla by z pohledu případné krize a zakončení nějaké etapy Evropa v něčem odlišnější od zbytku světa?

Každá krize má svůj specifický charakter, my v té krizi už jsme. Naším problémem není ani tak aktuální ekonomický vývoj, euro nebo státy, které už nemusejí vracet půjčené peníze (myslím tím částečné odpisy dluhů), jako spíše vymizení duchovního substrátu, vykořenění a ztrátu identity. Bez toho, abychom právě tyto hodnoty obnovili, můžeme zapomenout na jakoukoliv slibnou budoucnost. Často to ani nevnímáme, ale společnost a člověk podvědomě operuje na základě symbolů a etických poselství. Těch se nám ale začíná zoufale nedostávat, není divu, že lidská duše chřadne.

Text byl publikován 9.6. 2014

Podobné texty čtěte na Ariadnině síti