O zázračně bohatých uprchlících přicházejících z chudých zemí s obnosy, které neměli šanci vydělat. A taky o volbě již jen mezi několika zly

Přemýšleli jste někdy – zejména v poslední době pod vlivem událostí, kterých jsme svědky – o tom, kolik peněz byste si mohli dovolit vydat za záchranu holých životů celé své rodiny? Myslím, že i když si to ne každý přizná, určitě mu někdy tahle myšlenka do hlavy vklouzla.

Stačí sečíst veškeré své majetky a statky, aby vyšla nějaká suma. Je potřeba u toho ale počítat s celou řadou faktorů, které se jen těžko lidem žijícím více jak sedm desítek let v míru, berou v potaz. 

Například to, že v dobách krize (či dokonce válek), výrazně vzroste inflace, změní se okruh zájmu o nějaký typ zboží, kupovat, i kdyby chtěl, si nemůže dovolit každý a je třeba hledat ty „správné“ osoby. Taky se třeba může stát, že nemovitost, v které máme většinu svých finančních prostředků uloženo, dojde v důsledku krize a nepokojů, nějaké újmy a tím pádem se její cena rapidně sníží. Taky je třeba vzít v úvahu třeba to, že banky nefungují a bankomaty možná ani nevydávají peníze (a pokud ano, tak v malém množství – viz například v Řecku).

I přesto všechno jsem přesvědčená, že asi poměrně dost českých občanů by nashromáždilo nějaké finanční prostředky na to, aby s rodinou mohli odejít dál od epicentra krize. Stejně tak by jich ale asi bylo dost takových, kteří navzdory tomu, že celý život pracují, neflákají se, by prostě volné prostředky k tomu, aby si zachránili kůži, neměli. A to hovořím – dejme tomu – o částce 100 tisíc korun na osobu…

Odkud ti uprchlíci na zaplacení pašerákům vzali peníze? Stačí počítat…

Samozřejmě, tu částku jsem nenadhodila náhodně. Je to stejně vysoká částka, o které se tvrdí, že ji musí zaplatit pašerákům lidé utíkající sem do Evropy před válkou, bídou a kdo ví, čím ještě. Média jsou těmito informacemi zahlcená, ale zaráží mě, že nikoho – ani žádnou novinářskou hvězdu - nenapadlo se zamyslet nad tím nejelementárnějším – KDE ti lidé takové sumy berou?

Někdy se tvrdí, že museli prodat veškerý svůj majetek. Vzápětí se ale zase na jiném místě tvrdí, že sem přicházejí, poněvadž o všechno ve své domovině přišli. Já vím – nelze se zabývat detaily a vše je individuální. Ovšem v té mase lidí, je skutečně hodně otázek i v této oblasti.

Pokud ti lidé přišli o dům a majetek – připustíme-li tedy, že v Sýrii všichni ti, co k nám přicházejí, nějaký dům měli (což samozřejmě u všech Syřanů neplatí), tak za co obdrželi peníze, aby se mohli do Evropy přemístit? Pohybuju, že je nosili pořád někde po kapsách. V bankách – hlavně těch zahraničních – je sice v posledních letech už i legálně uloženy mít mohli – jenomže kdo v té oblasti někdy byl, ví, že nešlo ani v době míru zrovna o bohatou zemi. Místní obyvatelstvo tam značné statky většinou nemělo – spíš naopak. Ještě v roce 2011 zpráva OSN uvádí, že více než polovina občanů Sýrie (tehdy tam žilo bezmála 23 milionů lidí), žije pod hranicí chudoby.

Přesto – pokud někdo dům má, dá se jen spekulovat, za jakou cenu ho tam v současných podmínkách lze vůbec prodat. A pokud většina uprchlíků říká, že utíká před válkou, tak se dá usuzovat, že jsou ty jejich nemovitosti (pokud nějaké ovšem vůbec vlastnili a pokud nebyly zničeny válkou) takřka neprodejné. Pro srovnání - když jsem před několika měsíci hovořila s člověkem, který žije v oblasti nazývané Novorissija (na východě Ukrajiny), poukazoval právě na tento fenomén, který brání lidem, co by chtěli ze země před válkou utéci, odejít. Jejich domy, do kterých vložili své jediné prostředky, prostě nejde prodat. A jinak k penězům (které by jim umožnily začít někde znovu) přijít nemůžou…

100 tisíc na osobu by nedala dohromady ani dost velká část Čechů, jak se to podařilo podstatně chudším?

No nic, odkloňme se od majetků, kterých se tedy podle prohlášení v médiích (či objednaných vykonstruovaných zpráv médií samotných?) museli uprchlíci zbavit, aby se do Evropy dostali. A zkusme se zamyslet nad tím, z čeho jinak mohli k částkám, údajně placeným překupníkům za převoz do Evropy, zaplatit.

Už jsem uvedla výše, že i OSN si všímala ještě před válkou toho, že v Sýrii žilo v té době více než 11 milionů lidí v chudobě (a to jiného kalibru, než se o chudobě hovoří u nás – alespoň zatím). Dobře. I v České republice se o chudých sem tam už i nahlas hovoří. Ovšem i ti naši chudí (kteří jsou teoreticky bohatší), společně s těmi, co chudí státem považovaní u nás nejsou vůbec, by jen těžko asi vyčarovali pro případ nouze, na každého člena domácnosti 100 tisíc korun, aby s ním mohli odejít někam „za lepším“. Možná jsem naivní nebo nemám dostatek fantazie a v čase nouze by to šlo, ale obávám se, že v naší – podle některých politiků bohaté zemi - by tohle bylo pro mnoho z nás nepřekonatelnou překážkou. 

Ne tak, jak se zdá, ale pro Syřany a další příslušníky národů, kteří k nám prchají…

A to přesto, že ještě zhruba před 5 lety v sousedním Jordánsku byl průměrný plat člověka (a pracoval tam většinou jen muž) maximálně 300 dolarů měsíčně...Když tam celé kuře v jejich FastFoodu i s hranolkami stálo 2 dolary a nějaké drobné, nepotkali jste ani v hlavním městě žádného místního. Bylo nad jejich síly si něco takového dovolit. Lidé z armády, považovaní tam za příjmovou elitu, pobírali maximálně 600 dolarů za měsíc, ale až po absolvování řady dlouhých let služby a absolvování několika zahraničních misí…

Průměrný příjem Syřana? Prý tři dolary denně

V Sýrii bylo ještě před vypuknutím konfliktu v roce 2011 nezaměstnaných kolem 60 procent obyvatelstva. Při troše pátrání se mi podařilo získat informaci ani ne rok starou, z které vyplývá, že průměrný příjem pracujícího Syřana byl (tedy v roce 2014) tři dolary denně. To tedy odpovídá 60 dolarům, pokud budeme doufat ve 20 pracovních dnů v měsíci.… Abych byla přesnější a úplnější, lze doplnit, že například E15 zmiňuje také to, že bojovníci Islámského státu bojují prý za 215 dolarů. K tomu mají ale řadu dalších bonusů – mimo jiné podíly z válečné kořisti…

Vyplývá z toho to, že Syřané (ale nejen oni, byť příjmy v jiných zemí, z kterých sem míří lidé, budou ještě patrně nižší), pokud se jim podařilo uspořit z jejich příjmů sumy na to, aby zaplatili pašerákům v uváděné míře, jsou zřejmě kouzelníci. Možná by měli radit nějakým vysokým politikům v ekonomických otázkách. Kdo ví – možná i to je důvodem, proč se nad řešením jejich masového exodu neumějí evropské politické špičky dohodnout…

Prošvihla se doba, v které něco efektivního a nenásilného šlo udělat?

Ono je totiž opravdu již tristní číst stále dokola srdceryvné příběhy toho, jak uprchlíci z Afriky nebo ze zemí Blízkého východu museli dlouhé měsíce pracovat, aby vydělali peníze, které jim zajistí cestu do Evropy. Viz třeba tato citace jednoho zpravodajského webu (nechci ho pranýřovat, proto jeho jméno neuvádím, není totiž jediný):

„Pak prodají veškerý svůj majetek a tyto prostředky odevzdají pašerákům. Ti nabízejí cestu za evropským snem v inzerátech a na sociálních sítích. A ceny jsou opravdu ohromné. Cesta jednoho člověka z Libye do západní Evropy může přijít až na 300 tisíc korun (zvlášť se platí převaděčům po moři, zvlášť po souši).“

Já vím, možná není podstatné, řešit KDE a za CO vzali uprchlíci tolik peněz, aby k nám přišli… Bohužel se obávám toho, že dobu, kdy se dalo vše ještě řešit nějak nenásilně, smírně, postupně a bez výrazných následků pro všechny účastníky, politici v EU propásli. 

Nyní už bude asi nutné volit jen mezi různými stupni zla.