Tak nějak hodně odstínů šedi…

Svět není jen černý nebo bílý – i když by se nám to asi líbilo, poněvadž bychom se snáze ve všem orientovali. Bohužel, převládá šeď a tím pádem i její odstíny, které se někdy mohou blížit bílé a jindy jsou již téměř černé.

O tom přemýšlím v posledních dnech, kdy se opět mezi námi v Česku proti sobě staví dva názorové tábory. Jedny hájí a věří prezidentovi Miloši Zemanovi nekriticky a absolutně ve všem, poněvadž pro ně je on ten „bílý“. Pro jiné má naopak odstín té nejčernější černi a vše, co je s ním spojené, taktéž. Oba tábory vedou mezi sebou líté bitvy na sociálních sítích, v diskuzích pod články a zcela jistě i v hospodách, ba dokonce v kavárnách, které jakožto místo za poslední měsíce získávají stále víc pejorativní příchuť. Nutno dodat, že hlavně díky narážkám prezidenta (který by měl národ sjednocovat, ne?) a zásluhou všech, pro které je prezident jakýmsi polobohem až modlou.

Zde je nutno dodat, že není možné zaměňovat úctu k demokraticky zvolené hlavě státu – která by měla být součástí vlastenectví, s nekritickým přitakáváním všemu (a dost často s odpuštěním, blbého), co prezident udělá či vysloví. To spíš už vypovídá o jakémsi patologickém stavu, který byl často pozorovatelný o obdivovatelů diktátorů v nám známých režimech – je to jakási fascinace mocí. Proto lidi v určitém období „milovali“ Stalina, padali do mdlob, když viděli Adolfa Hitlera. Zeman si získal řadu svých obdivovatelů mimo jiné tím, že se v určitých momentech snaží navodit dojem, že je přesně jako oni – obyčejný muž, ovšem s neobyčejnými znalostmi a bohužel také s neobyčejnou mírou drzosti. I to však může být – a jsme toho svědky – obdivovanou vlastností. Že je za tím skryto pohrdání, arogance a nadřazenost, už z těch bijců za „tatíčka“ Zemana pronásledovaného ošklivými pražskými kavárníky včele s ještě ošklivějšími Američany (jejich ambasádou u nás) a kdo ví kým dalším, vnímá málokdo. Anebo vnímá, ale odmítá si to připustit, poněvadž když už ten názor tak tvrdě, nekompromisně všude hlásají a píšou, nakonec už nejde o to, oč se ve sporech a diskuzích přou, ale o to, zachovat si „vlastní tvář“. A protože prezident dává jasný signál vzorce chování – že prostě „silní“ chyby nepřiznávají, je pohodlnější jet ve stejném módu dál. Koneckonců – myslím, že téměř všichni, co se projevují jako slepí k chybám prezidenta i jeho okolí na Hradě, tomu opravdu i sami věří. Nepodezírám je, že by byli placenými agenty kohokoli – prostě potřebují mít svého vůdce. Že i on má chyby, jako každý smrtelník, nepřipouštějí. (Doufejme, že nepřijde čas, kdy zakážou jen na to upozornit).

Poradí rádcové zaplatit, nebo se "to nechá plavat"?

Ostatně, myslím, že právě dnes vyprší lhůta toho, kdy by prezident (Hrad?) měl zaplatit pokutu, která u byla udělena na základě jeho nepravdivého tvrzení – což potvrdila nikoli pražská kavárna, ale soud. Možná zaplatí, možná ne, ale jeho fanoušci mu odpustí v každém případě. Přitom exekuce na prezidenta je ostuda, která by se měla co nejdříve v tichosti vyřešit, nikoli ji rozebírat a oddalovat. A prezident – který ctí právní stát, by měl dát „poddaným“ či občanům jasně najevo, že on jim dává příklad v tom, že respektuje soudy a trest v podobě pokuty. Tím, že zaplatí, jako by musel zaplatit každý jiný smrtelník (a pokud ne, byl by nemilosrdně zničen doživotními potížemi s exekutory – ke kterým má ostatně prezident a jeho okolí také poměrně blízko). Bohužel, občan už byl svědkem toho, jak právě ti, co vládnou, tuto povinnost ignorují, obcházejí. Stačí si vzpomenout na ČSSD, Lidový dům, Altnera a průběh „(ne)zaplacení“ této pokuty. A nic se neděje. A nebo děje, ale tak pomalu, aby to vyšumělo. Je to výsměch všem, kteří kvůli banální dlužné částce, živoří na periférií společnosti, utopení někde v šedé zóně nebo v celoživotním marastu, který jim zničil vztahy, sociální vazby, rodinu a prostě celý život. Domnívám se, že tací jsou zcela určitě i mezi příznivci „bílého“ Zemana. Ale odmítají to vidět.

V posledních dnech jsme svědky nechutné tahanice kolem udělení vyznamenání Jiřímu Bradymu. Toho muže a jeho role, kterou zcela jistě bez jakékoli své vlastní iniciativy, v kauze sehrává, je mi upřímně líto. Nezaslouží si to, zatímco vyznamenání jednoznačně ano. Bohužel se domnívám, že ve stínu tohoto všeho, co nemůže uniknout jeho pozornosti, to vše má velmi nepříjemnou pachuť.

Klamání fanoušků i odpůrců

Nepříjemnou pachuť by to mělo mít hromadně i pro všechny české občany. Je již poněkolikáté jasné, jak Hrad (míněn prezident a jeho okolí, včele s jeho mluvčím), lže, manipuluje, zavádí praktiky hodné diktátorů (budeš poslouchat, budeš odměněn, nebudeš-li poslouchat, budeš zničen nebo alespoň zavržen a dehonestován). Přesto zastánci křišťálově čistého pana prezidenta odmítají přijmout fakt, že klame i je, stejně jako tu stále omílanou „pražskou kavárnu“.

A tak se opět v těchto dnech diskuze vyhrocují, zaplňují nenávistí, bez snahy přiznat si fakta, jádro problému – ale za to se záměrem za každou cenu prosadit jen a jen ten svůj názor a úhel pohledu, který je jediný správný. Bohužel – s klapkami na uších i očích. Vyvíjejí se fantasmagorie o tom, jak to všechno bylo nebo nebylo, kdo s kým manipuluje a v čí prospěch, hovoří se o plánované nové revoluci, o předvolební kampani toho či onoho, dokonce o jakémsi vyprovokovaném pražském Majdanu. Samozřejmě – vše pod taktovkou nepřátelských sil. Kdyby to náhodou lid poddaný zapomněl, tak je mu to náležitě připomenuto –někdy i oficiálně z Hradu, jindy nepřímo, za to prostřednictvím webů, které se neštítí šířit úmyslně dezinformace a propagandu, která náš národ poškozuje. Ostatně – právě na těchto webech se v posledních dnech objevily dvě "exkluzivní" (podivně páchnoucí) zprávy, které měly za cíl obrátit veřejné mínění proti panu Bradymu a udělat  bezskrupulozního hajzla (pardon za ten výraz)  z ministra kultury Hermanna. Asi hodně lidí – soudě podle příspěvků pod články, tomu rádo uvěřilo (někdo jim naservíroval přesně to, co chtěli slyšet a číst).  

Neříkám a netroufnu si tvrdit, že na samém počátku téhle nechutné hry, nebyly nějaké nekalé úmysly někoho (ať z té, či oné strany). To opravdu nevím a vědí to jen ti, co jsou v tom přímo zainteresovaní. Ale je to právě o tom, že nic není bílé nebo černé, jak jsem připomněla na začátku. Někdo měl prostě třeba i dobrý úmysl, či cíl, ale při něm se nějak musel zašpinit. Jak silně se zašpinil, proč a do jakého odstínu šedi se dostal, ví jen on. Ale právě proto bychom se měli naučit koukat na věci taky tak – nevnímat je jen ode zdi ke zdi (to je bohužel záležitost primitivů, kteří mohou ale nakonec posloužit něčemu, nač doplatíme ve finále všichni).

Černá není žádná strana názorů. Bílá ale taky ne...

Prezident Zeman občas mívá výrok, za který jsem mu vděčná, a proto taky doufám, že i jeho barva – pokud bychom ji měli vyjádřit v jakémsi spektru, není černá, ale jen v nějakém tom odstínu šedivé. Pokud ale vychází stále častěji navenek to, jak si opakovaně upravuje (možná s pomocí mluvčího a dalších poradců) „pravdu“, blíží se mílovými kroky k té černé. A i ti, co ho nekriticky hájí a vidějí ve všech, co poukazují na jeho chyby, své úhlavní nepřátele, by si to měli občas přiznat a nepapouškovat dokola a svorně slova o spiknutí.

Samozřejmě – ostražitost platí i pro druhou stranu. Nelze se naivně domnívat, že někdo svárů mezi občany nechce šikovně využít k prosazení nějakých svých zájmů.  Že někomu opravdu nemůže být vhod to, že lidi netáhnou za jeden provaz (dají se tím pádem lépe ovládat), dokonce jsou schopni (jako v minulosti) i jeden na druhého donášet a plivat, jen proto, že prostě současnému prezidentovi všechno nebaští i s navijákem. Že vlastně někomu chyby prezidenta hrajou do karet – a to prosím, aniž by je někdo složitě vymýšlel, inscenoval, jak je nám, když je nejhůř, podsouváno. Moc dobře vím, že ani na této straně není vše bílé a převládá také ta šedá.

Vrtěti psem? Asi právě probíhá...

Jak jsem již v jiných textech tady totiž naznačila – toto vše se může dít i proto, aby našemu zájmu unikl fakt, že ve skutečnosti se právě rozhoduje o něčem zcela zásadním, o čem bude lépe, když nebudeme vědět a nebudeme k tomu moci nijak vyjádřit své postoje (ať se radši perou o to, jestli je prezident takovej nebo makovej, že?) . Místo fanatismu, který se dá skutečně cítit u těch, co se přiklánějí k takzvanému „zemanismu“, bychom měli zapojovat mozek a své aktivity v širších oblastech a souvislostech. Ony se totiž mohou odehrávat boje, v kterých jde o hodně a o každého z nás. Jen se o tom tak vášnivě nevedou diskuze.

Dovolím si dvě citace dvou lidí, kteří na to opakovaně upozorňují – i prostřednictvím sociálních sítí. Mají v přátelích tisíce fanoušků, ale…Jako by to bylo málo...

Z facebooku

Markéta Šichtařová, ekonomka: 

„...A já se nemohu zbavit dojmu, že všichni nakonec jen máme posloužit jako užiteční idioti, kteří jen 28. října zaplní náměstí a zaskandují si buď pro prezidenta, či proti němu, aby nakonec kolem nás proběhlo něco mnohem většího a skutečně podstatného, co ovšem v tom malicherním zápalu už přestáváme vnímat. Nemohu si pomoct, ale nápadně mi to připomíná odvádění pozornosti...“

Ivan Bartoš, šéf Pirátů:

Dle vyjádření ministra průmyslu a ochodu Mládka (ČSSD) bude jménem České republiky 27. 10. z rozhodnutí vlády podepsána kontroverzní obchodní smlouva CETA mezi evropskými zeměmi a Kanadou. Smlouva je značně nevýhodná z hlediska ochrany občanů EU v řadě oblastí. Naopak nahrává zcela zásadně celosvětovým korporacím. Jen v sousedním Německu proti jejímu podpisu pravidelně demonstrují statisíce lidí. Podle posledních informací nedisponuje česká vláda ani studií dopadu smlouvy na Českou republiku a její obyvatele. Ministr Mládek tedy dříve o její výhodnosti informoval pravděpodobně lživě. Skutečné analýzy dopadů k dispozici nemá.

Buď je tedy přebírá od propagátorů - lobbistů této smlouvy, nebo si argumenty pouze vymyslel pro tisk. Pirátská strana prosazuje ve své politice tzv. demokratické minimum jako podmínku svobodného rozhodnutí. Jedná se o soubor informací, které musí politik i občan bezpodmínečně mít, aby se mohl svědomitě rozhodnout.

Ačkoliv smlouva může vstoupit v platnost až po schválení oběma komorami Parlamentu ČR, Evropská unie předpokládá, že po jejím podpisu se již budoucí smlouvy budou podle této dohody uzavírat, a její schválení pak bude pouhou formalitou. Jako jediná země se skrze Valonsko podpisu postavila Belgie. Ta nyní čelí ultimátním tlakům Evropské unie. Ministr Mládek spolu s vládou vedou ČR do nebezpečných a nezmapovaných vod. Jaký je jejich skutečný cíl?