Když nám chtějí vzít ohňostroj, roztáčí se už jen barevná show naší marnosti?

Rok 2016 je podle astrologů, věštců a dalších lidí, kteří se zabývají vnímáním záležitostí mimo běžných pěti smyslů, rokem, který s sebou přinese do našich životů prý jistý kus temnoty. Má být hektický, nevyzpytatelný, místy dramatický a též takový, že si kvůli němu hodně z nás má sáhnout až na dno svých možností. Může prý s sebou přinést válečné konflikty i přírodní katastrofy. Pokud tomu tak bude, situaci ve světě by to určitě neprospělo…

Uvidíme. 

Každý jsme na každý pád na počátku roku 2016, o kterém dokonce někdo tvrdí, že může být rokem pána temnot, dostal 365 dnů, se kterými musíme naložit podle našich možností, schopností a situací. Do jaké míry je můžeme ovlivnit my sami, nechám stranou – je to individuální.

Stranou mohu nechat ale i to, do jaké míry můžeme ovlivnit vývoj událostí my sami, pokud je dávají do chodu politické špičky a další mocní současného světa. Těm jsme sice jako občané do jejich funkcí pomohli tím, že jsme je zvolili, ale… jejich rozhodování ovlivňovat přece jen až tolik nemůžeme – byť se vždycky najde někdo, kdo bude tvrdit, že vše je „v rukách lidu.“

Projev německé kancléřky s arabskými titulky

A tak nám hned první hodiny a dny nového roku přinesly projev německé kancléřky Angely Merkelové. Byl hodně namířený k uprchlíkům, takže nebylo nic zvláštního na tom, že ho doprovodily arabské titulky. Logicky, uprchlíci jsou v Německu většinou zatím jen pár měsíců, takže i kdyby se asimilovali hodně rychle a sebelépe, německý jazyk by se asi skutečně stihnout zvládnout tak, aby slovům ženy, která je ve své vlasti s ovacemi uvítala, rozuměli, nestačili. Třeba tomu bude už příští rok jinak…

Podle Merkelové navzdory mnoha problémům představuje příchod statisíců uprchlíků pro Německo především příležitost do budoucna.

Přiznala sice, že integrace tolika lidí bude stát „čas, síly i peníze“ ale pokud to Němci prý vezmou za správný konec, bude to velká šance i pro Německo samotné. Angela Merkelová při té příležitosti ještě připomněla, že je třeba se poučit z chyb minulosti. „Úspěšné přistěhovalectví ale zemi vždy obohatilo - hospodářsky i společensky,“ řekla též. Podle ní je důležité, aby Němci nenaslouchali těm, kteří si s chladem či dokonce nenávistí v srdci chtějí uzurpovat němectví jen pro sebe a ostatní z něj chtějí vyloučit. S ohledem na smutnou historii německého národa se samozřejmě zmínka o „němectví“ dá vnímat mnoha způsoby, včetně těch varujících; jenomže - nemůže tu zvolna docházet k záměnám a spíše potlačování vlastenectví? A zde je třeba dodat, že nejen v Německu?

Veselé barevné nebe na indexu?

V Bruselu zažili pro změnu místní obyvatelé zklamání, poněvadž kvůli obavám z terorismu, byl zrušen tradiční novoroční ohňostroj. Ano, taky se to dá pochopit a důvody jsou též logické. Kdyby ovšem jistí politici krátce před tím nenavrhovali, aby byly zrušeny obecně ohňostroje při oslavách Nového roku, poněvadž to uprchlíkům přicházejícím z válečných zón, může připomínat traumatické zážitky… 

„Mimořádně hlasité silvestrovské petardy by je mohly vyděsit,“ uvedl doslova německý poslanec za Zelené Hans-Christian Ströbele. A nebyl s podobnými návrhy sám.

Omezení ohňostrojů žádal i braniborský svaz měst a obcí. I on se odvolával na tisíce uprchlíků, kteří nyní žijí v německých městech. Podle předsedy tohoto svazu Karla-Ludwiga Böttchera mohou ‚hlasité exploze běžencům znovu připomenout trauma, kterým prošli během války ve své vlasti, a mohou zhoršit jejich duševní zdraví.‘

Nutno dodat, že na řadě míst nakonec zvítězil zdravý rozum a možná i odvaha, poněvadž se oslavy konce roku nesly nakonec v duchu let minulých. I ankety mezi obyčejnými lidmi na ulicích odhalily, že si Evropané, dokonce i přesto, že ne každý má rád petardy, ohňostroje a hlasité vítání Nového roku, chtějí své zvyky ponechat a nenechat si je vzít. I s vědomím možného rizika. Je to paradoxní – až v okamžiku, kdy přichází na bod jednání možnost zákazu něčeho, co jsme někteří brali jen jako nutné zlo spojené se Silvestrem, uvědomujeme si, že je třeba si tento (zlo) zvyk uhájit. Prostě ho chceme a vadilo by nám, kdyby nám byl odebrán.

Nejsme žábou ve zvolna se vařící vodě?

Jak dlouho? Vydržíme si na tom stát i do budoucna, pokud se vše neuklidní a naopak budou-li tlaky sílit? Je to směšné, přesto i ohňostroj a jeho konání či zákaz může vypovídat mnohé o tom, kam míří naše svoboda. Je dobré si při té příležitosti připomenout známé přirovnání žáby v horké vodě.

Traduje se totiž, jak víme, ale zapomínáme, že když vhodíte žábu do horké vody, tak vyskočí. Když vodu však pomalu ohříváte, tak se spokojeně uvaří.

V obdobné pozici můžeme být dnes i my a možná skoro celý okolní svět. Po malých kouscích ztrácíme svoji suverenitu. Pravdou je, že v nám známých dějinách národa jsme si jí (alespoň my, Češi) nikdy příliš neužili. Po roce 1989 jsme však podlehli představě, že nově nabytou suverenitu uhájíme a budeme si konečně vládnout sami. Dnes si řada lidí klade otázku, kdo nám vlastně zase vládne? Formálně sice vláda odvozená od výsledku voleb... Ale…

Samostatné myšlení jako cejch?

Před časem mně jeden raději zde nejmenovaný dnes už expolitik řekl, že má pocit, že dochází k cílené likvidaci samostatně myslících osobností. V první řadě tím měl na mysli pochopitelně osobnosti ze světa, který důvěrně znal – tedy politické. Nenaznačoval tím to, že by ty osobnosti někdo likvidoval fyzicky, není však třeba nijak rozepisovat, že likvidace může být bolestivější i v jiné formě, při které se neumírá.  I když tento expolitik zdůraznil, že se může zasvěceně vyjádřit jen k tomu, co měl možnost vidět a pozorovat na vlastní oči, připustil, že nepochybuje, že se tento trend, na který upozornil, týká jistě zřejmě i jiných oborů a oblastí lidského konání.

Nastolený trend spočívá prý v likvidaci výrazných osobností a jejich nahrazováním povolnými osobami. Dotyčný muž dokonce připustil, že ačkoli nikdy nebyl fanouškem konspirací, v poslední době mu řada faktů i okolností, které se dějí, ale nejdou nikdy důkazně prokázat, ukazuje na to, že je třeba se jimi vážně zabývat. I proto, že je situace velmi vážná. Mimo jiné jde prý totiž o to – rozvracet a ohnout…

Budoucnost poddajných šedých myší?

„Z dlouhodobého pohledu vypadá zahraniční politika USA následovně. Problematické či nepřátelské státy vnitřně rozvrátit a uvrhnout do chaosu a nestability. Určité skupiny vydělají jak na procesu rozvracení, tak na následném chaosu a bojůvkách. Ve spřátelených státech pak jde o proces eliminace samostatně uvažujících a autonomních osobností v klíčových pozicích a jejich nahrazení šedými myšmi, které se vždy přizpůsobí zadání imperátorů,“ řekl bývalý známý český politik..

Podle něj je alarmující to, že ta strategie se už vlastně ani nezastírá. Stačí jen bedlivě a pozorně číst otevřené zdroje – i když hlavně ty okrajovější, nikoli mainstreamové. Upozornil pak i na vysoké nebezpečí toho, že pravděpodobně může docházet ze strany USA k uplácení, a mnohdy dokonce snad i financování neziskových organizací a nadací, které se zaštiťují bojem proti korupci, terorismu či jiným nešvarům, ale přitom se výrazně podílejí na vytváření veřejného mínění a tlaků ve společnosti – čímž ovlivňují chod státu.

Ano, možná to je přitažené za vlasy.

Možná jsme se zbláznili my, že si najednou uvědomujeme, jak moc nám záleží na tom, aby se nám na první den v roce rozzářila obloha barevnými světélky za doprovodu ohlušujících ran, i když jsme na to ještě nedávno nadávali.

Ale něco se opravdu kolem nás děje a je to podle všeho jiné, než bylo v letech minulých. Nemusíme věřit numerologům, astrologům, vědmám, věštcům, ba třeba ani kabale. Ale stačí si všímat. A nebýt lhostejný. Snad tím dokážeme ovlivnit i to nepříjemné, co by se nad námi mohlo stahovat.