Kupředu, levá!?

Co se to s námi děje? To se stále častěji a s většími obavami ptá řada lidí. A stejná řada lidí bezmocně říká, že vlastně vůbec neví, jak z toho marasmu ven. Stále ale ještě v lidech cítím, že nedočkavě vyhlížejí toho, kdo to řešení najde a Evropu s její kulturou, zvyky a občany zachrání.  

Přelom roku přinesl neobvyklé 'obohacení'

Přelom roku a silvestrovská noc nám vnesla na Starý kontinent nový fenomén – nebo chcete-li - obohacení. Kulturní bych si ho nazývat netroufla, ovšem troufnu si tipnout, že jde o obohacení, kterého bychom rádi byli ušetřeni. Přesto ho tu máme a přesto se s ním budeme muset smířit. Nikdo totiž není schopný zaručit, že nebude dál gradovat.

Policie v Kolíně nad Rýnem do soboty tohoto týdne zaregistrovala už 379 trestních oznámení, která v německém velkoměstě souvisejí s událostmi silvestrovské noci. Dosud se přitom hovořilo o třetinovém počtu. Zhruba ve dvou pětinách případů jde o sexuální napadení, uvedla s odvoláním na policejní údaje agentura DPA.

Jak již víme, i když informace k nám nejspíš původně proniknout ani neměly, podle svědků mladí muži arabského a afrického vzhledu v kritickou noc obkličovali ženy, sexuálně je napadali a okrádali, přičemž policie jejich konání nedokázala zabránit. Zmiňuji sice jen Kolín nad Rýnem, kde se zřejmě jednalo o největší incident (i následky), ovšem poté, co vše nakonec přece jen prasklo a dostalo se k lidem, se ukázalo, že něco podobného zaznamenala i další německá města, Curych, dvě rakouská města a také třeba Finsko a Švédsko.

Bohužel v celé nahotě se hned v prvních hodinách nového roku ukázalo, jak se s občany EU hraje „levá“. Pokud platí pořekadlo: ‚jak na Nový rok, tak po celý rok‘, tak se máme fakticky na co těšit...

Nejdřív snahy mlčet, pak mlžit. A nakonec vodní děla

O masové záležitosti, která se nás týká, původně policie neměla nikoho informovat – vše vyplynulo na povrch tudíž až čtvrtý a pátý den poté. Aby se přece jen ještě asi něco zachránilo, tak v prvních hodinách převládaly snahy o to, sdělovat lidem zprávy, že vlastně ale vůbec nešlo o imigranty a že to mohl být tudíž kdokoli. I to se během krátké doby zbortilo – i když zapojená do výplachu mozků svých občanů byla v Německu i místní televize ZDF. Ta měla za úkol informovat korektně (korektní je napsat spíš lživě či alespoň manipulativně či propagandisticky) a tudíž tak, aby ze zpráv nebylo jasné, kdo nezvyklé povyražení v německých ulicích spískal. Ani to naštěstí dlouho neobstálo, takže nakonec musela televize vyrukovat s omluvou vůči svým divákům a spoluobčanům.

Ono totiž nešlo o nějaké nedorozumění. Televizní redaktoři zakazovali lidem pozvaným do vysílání, aby spojovali kolínské události s uprchlíky. Nejde o drb, vymyšlená někde ve virtuálním světě, ale napsal to tento pátek německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Citoval přitom kriminologa Christiana Pfeiffera, který v TV pořadu Phoenix-Runde potvrdil: „Televizní redaktoři v rozhovoru před vysíláním dávali pokyn, aby hosté v souvislosti s událostmi v Kolíně nemluvili o uprchlících. Jinak bude rozhovor přerušen.“

Hlavu na špalek dal policejní prezident. Frau Angela kraluje dál

I když to tedy mocní nechtěli, pravda nakonec vyšla ven. Místo kancléřky Angely Merkelové to ale odnesl nakonec obrazně svoji hlavou a místem „jen“ kolínský policejní prezident Wolfgang Albers, což je skutečně úsměvné. Prý kvůli tomu, že dlouho zamlčoval informace o běžencích mezi podezřelými.

Anebo to úsměvné ani není, ale jaksi každopádně „mimo“ to je určitě. Právě kancléřkou a jejím pozváním se totiž někteří delikventi později oháněli, když za nimi přišla policie, aby objasnila, co se to o Silvestra stalo.

Přesto snahy manipulovat s něčím, co bylo už zřejmé a nešlo zapřít, nebo o tom alespoň mlčet, se stále v různých formách objevovaly. Britský deník The Guardian si všiml, že zatímco zpráva o násilí v Kolíně se do oficiálních médií dostala až v pondělí, už o víkendu výpovědi svědků přinášely sociální sítě.

Politicky nepohodlná pravda

„To spolehlivě živilo a živí přesvědčení mnohých Němců, že mainstreamová média se bojí o tomto tématu psát, že zakrývají pravdu, protože je politicky nepohodlná a nezapadá do opojení z vítání uprchlíků,“ shrnul zmiňovaný britský deník.

Bylo jasné, že z toho může být pořádná polízanice. Přesto se jí nikdo nesnažil zabránit. Naopak.

Korunu všemu nasadila primátorka Kolína nad Rýnem Henriette Reker, když německým ženám oznámila, že si za to vlastně můžou samy. Měly se od přistěhovalců držet na délku paže. Její názor hodně lidí rozesmál, hodně pro změnu naštval, každopádně jistě jí ho asi hned tak občané nezapomenou.

Pohřeb jedné (bezstarostné) éry?

Ostatně, jak se zdá, doby, kdy jsme se mohli v časech radosti a souznění v rámci naší kultury objímat třeba i s cizími lidmi – třeba při vyhraném sportovním zápase – odcházejí do minulosti. Ačkoli my jsme obyvatelé Evropy! Chtě nechtě jsme dostali ale jasně najevo, že se budeme muset přizpůsobit „hostům“. Hostům, které tu mnoho z nás nechtělo, odmítalo nebo alespoň upozorňovalo na to, že by jejich příchod měl mít jasná pravidla se stanovenými ještě jasnějšími povinnostmi…A to prosím, nemám na mysli skupiny extremistů, radikálů a podobných živlů.

To mám na mysli lidi, kteří se zdravě podivovali nad tím, co najednou v Evropě bylo povoleno a možné.

To mám na mysli lidi, kteří hned v prvních měsících, stejně jako já, začali mít strach, že se řítíme do průšvihu o rozměrech, které ani neumíme odhadnout. Lidi, kteří se bojí ještě více teď - nikoli iracionálním strachem, ale kvůli tomu, že neví, jestli ještě vůbec existuje cesta, jak něco, co většina občanů v EU nechce a odmítá, zvrátit. Zvrátit to, i když mocní – politici – své občany zřejmě zrazují nebo zaprodávají. Vždyť přece není možné, aby nevěděli, co se děje v obrazném „podzámčí“. Vyložit to opravdu pak jde jedině tak, že to vědí, ale mají v tom nějaké zcela jiné zájmy…A navíc se (mylně ovšem) domnívají, že vše, co se může v blízké budoucnosti dít, se jich nedotkne…

A tak se lid bojí, jede v setrvačnosti své životy, aby vydělal na živobytí a skřípe zuby nad tím, jak spravedlnost a vše, co bylo pro náš kontinent i díky úsilí a boji našich předků typické a „naše“, dostává najednou na frak.

Co se bude dít v létě, až se Evropanky odhalí? Nebo se to stihne zakázat?

Až přijde léto, Evropanky opět odhalí své nohy, ramena i dekolty, jak byly po dlouhá desetiletí zvyklé, kdo ví, co to udělá s těmi, co sem přijeli, aby nás „obohatili“. Je totiž nutné mít na paměti fakt, že jejich exodus nekončí ani teď v zimě, i když trochu zpomalil. Na jaře se dá čekat, že bude pokračovat ve stejné intenzitě. A až se třeba rozhodnou sousedi na západ od nás, přece jen uprchlíkům nějak zpřísnit pravidla, dá se očekávat, že si to namíří i k nám – i když jsme pro ně nebyli dosud zemí zaslíbenou.

A zatím se dá očekávat, že se Evropou bude šířit extremismus, snahy i různé domobrany i občanské nepokoje (což všechno zase může být důvodem k tomu, aby se proti lidem vytáhly různé restrikce, nástroje k omezení svobody a soukromí). 

Téměř se zdá, jakoby to někdo naplánoval. Vše, co se děje, totiž rozevírá nůžky spravedlnosti mezi původními občany Evropy (ti nemůžou všechno, ale musí dodržovat všechna pravidla) a lidmi, co si to k nám namířili z Afriky a Asie (kterým toho projde mnoho a ještě se o tom nesmí psát ani mluvit, nehledě na to, že ani netušíme, kdo většina z nich skutečně je).

V lidech to už vře. Ten lidský papiňák může bouchnout...

Sobotní zásah policie vodními děly proti protestům Pegidy (byla to ale skutečně jen Pegida?) v Kolíně nad Rýnem, jasně potvrdil, jakým směrem se asi spravedlnost pro Evropany bude ubírat – i když se to někomu může zdát přitažené za vlasy. Ano, ze záběrů, které bylo možné vidět v televizi, se opravdu mohlo zdát, že protestovali jen podivní radikálové bažící po krvi nebo alespoň po střetech a konfliktech, jenomže… Za poslední měsíce (a teď i dny) jsme byli svědky tolika vykonstruovaných manipulací s veřejností, že se nelze divit tomu, když už prostě lidi nevěří všemu, co média nabízejí a předkládají.

Bohužel, rozhodnutí zakročit tímto způsobem mezi naštvanými lidmi, kteří ztrácejí trpělivost s politickými špičkami, ztrácejí v ně svoji důvěru, protože vědí, že jsou to oni, kdo přispívají těm špičkám k jejich vysokému životnímu standardu, nemůže dle mého vést k ničemu dobrému. Ti lidé, kteří navíc tuší, že jejich (stále usilovněji, tvrději a vynalézavěji vybírané) daně z odvedené práce, jdou nejen na politickou reprezentaci, která na ně kašle, ale i na uprchlíky, kteří už odhalují, že jsou schopni nám likvidovat kulturu a dědictví zanechané u nás generacemi našich předků, se prostě rychle mohou už pořádně naštvat. Budou volat po jednoduchých a rychlých řešeních – protože ta, která donedávna byla možná – prostě nikdo aplikovat v pravou chvíli neuměl (nebo nechtěl)...Prohrát pak můžeme všichni.

Myslím, že „levá“ (na nás a směrem k nám, občanům) dostala zelenou. Heslo: ‚Kupředu levá!‘ má najednou zase jiný význam.